Zobrazit obsah

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
29 30 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

Odstávky

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky

Facebook

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • Po polsku

Obsah

Červené putování za zázrakem ohně

zobrazit v mapě
Adresa

GPS: 50° 47′ 45.193″N  15° 8′ 29.51″E

Nová "barevná" stezka pro děti vznikla na základě tradovaných pověstí, jež se uchovaly až do dnešních časů, a zavede nás na místa pro mnohé známá, ale přitom jiná a propojená tajemnem… Tímto se uzavře trilogie stezek pro děti, které jsou věnovány živlům.

Červené putování vás vede od Centrálního parkoviště k známému bedřichovskému viklanu, kolem lesní školky na Vládní cestu, odkud pokračuje zkratkou na Naučnou stezku Černá Nisa (neboli lidově Kanál). Z Maliníku se pak po červené turistické značce vrací kolem sochy víly Izeríny zpět na Centrální parkoviště. Hrací karty i odměny za absolvování putování obdržíte v informačním centru.

 

Stejně jako u předešlých dvou stezek, tak i na Červeném putování jsou v terénu místa pro zodpovězení otázek označena skleněnými kameny, tentokrát rudě červené barvy. Tato místa jsou také srozumitelně vyznačena čísly v mapě na hrací kartě.

 

Dnes vám prozradíme příběh rubínového skla, které se vyrábělo ve sklářské osadě na Blatném potoce.

 

V dobách, kdy zdejší kopce pokrývaly smíšené lesy buků, smrků, javorů a jeřábů, usadil se na jednom z těch pěkných míst, v samé blízkosti Blatného potoka, sklář Weber a nechal zde vystavět sklářskou huť. Zažehnutí pece se stalo velkou slávou, dalo práci mnoha šikovným sklářům, kteří sem přišli za prací, i s celými rodinami, z daleké Chřibské a z Krušných hor.

 

Jedním z nich byl mistr nad mistry sklářského řemesla, starý Vajsejtl. Dokázal dělat džbány na pivo, dvoustěnné sklenice, tu vyfoukl ptáčka, rybu nebo jiná zvířátka a uměl mnoho dalších fíglů, které nikdo jiný nesvedl. U pece pracoval se svým synem Petrem, který se od otce pečlivě učil a šikovností se mu už téměř rovnal.

 

A tak se stalo, že se do mladého skláře zakoukala Weberova dcera Leontýnka, která ráda Petra při práci pozorovala, tu a tam na něm skleněný džbán či sklenici vymámila. On ji rád „skleněná“ přání plnil a na oplátku od ní dostával sladké maliny či jahody. Jak čas plynul, Weber si náklonnosti mladých všimnul, velmi se rozzlobil a jejich lásku zakázal pod pohrůžkou propuštění Petra z práce. Myslel si totiž pro Leontýnku na bohatého ženicha, a ne na chudého skláře.

 

Mladý pár se nenechal odradit a dál se tajně scházel na pasece pod Černou horou. Ale i tam dohlédlo Weberovo přísné oko a následoval slíbený trest. Nezbývalo, než aby se Petr se svou milou rozloučil a šel hledat práci jinam. Přesto si mladá láska slíbila, že na sebe počká a až přijde čas, zase se společně shledá.

 

Od té chvíle se Weberovi přestalo dařit. O sklo byl čím dál menší zájem, protože mu scházel um mladého skláře a kůlny za hutí se plnily neprodaným sklem. Weber jen chodil a vzdychal s přáním, aby v jeho huti uměli skláři vyrobit modré, žluté nebo červené sklo, které by sklárně přineslo zpět jeho slávu.

 

I Petr celý utrmácený chodil krajem sem a tam a o práci nemohl zavadit. Jednoho dne se v lese usadil na obrovský viklan, rozjímal a vzpomínal na svou milou, přemýšlel o budoucnosti sklárny, kde stále pracoval jeho otec. Tu se nad ním jako obláček vznesla víla Izerína, která mládence oslovila. Petr jí vyprávěl o svých starostech i možné záchraně Weberovy hutě, když by skláři přišli na to, jak vyrábět barevné sklo. Víla tiše poslouchala a pak jemně promluvila: „Jsi dobrý člověk a šikovný sklář, Petře. Proto ti dám radu. Poctivě pracuj, vydělej si peníze na dva zlaté prsteny. Ty pak hodíš do pánve a utavíš z nich rubín.“ Pravila Izerína a jako obláček zase zmizela…

 

Petr uposlechl a okamžitě se vydal na cestu. První práci, na kterou narazil, bylo lámání kamene. V lomu zůstal a těžce několik měsíců pracoval. Když nastala ta vytoužená chvíle, nakoupil za ušetřené peníze ve zlatnictví dva zlaté prsteny, zcela vyčerpaný a pohublý běžel směrem k Blatnému potoku.

 

Dorazil tam za tmy a právě včas, den před plánovaným vyhasnutím pece. Tiše vzbudil Leontýnku zaťukáním na její okénko a po vroucím přivítání jí prozradil Izerínin plán pro záchranu hutě. Společně se vkradli ke sklářské peci a ujištěni svou láskou vhodili společně dva zlaté prsteny do ohně. Zlaté kroužky, v symbolickém spojení lásky Leontýnky a Petra, splynuly v ohni s rozžhavenou sklovinou a za pomocí bytostí ohně vykonaly zázrak.

 

Na druhý den se chtěl Petrův otec, starý Vajsejtl, u pece naposled se sklářskou pecí rozloučit. Když na svou sklářskou pánev nabral sklo barvy krve nebo i záře slunečních červánků, vzkřikl: „Rubín, máme v pánvi rubín!“ Přiběhl i Weber, a ostatní skláři, všichni užasli a hned se začali radovat, protože sklárna a jejich živobytí byly zachráněny.

 

Tu vystoupili ze svého úkrytu Petr s Leontýnkou a přislíbili všem prozradit tajemství rubínu, když Weber požehná jejich sňatku. A tak se stalo. Milenci všem prozradili, že hodili do ohně své snubní prsteny a bytosti ohně s Izerínou jim k tomuto zázraku a naplnění jejich lásky dopomohli.

 

A tak se na Blatném potoce konala slavná svatba a sklárna se proslavila rubínovým sklem – symbolem lásky a vytrvalosti dvou mladých lidí.

 

Nezapomeňte, že za každou krásou stojí příběh a že nic v horách není samozřejmé. Pokud žijete poctivě a umíte naslouchat bytostem lesa, zkuste se i vy usadit na jednom z kamenů a poslouchat, zda k vám nepromluví také nějaký ten vílí obláček…

 

… nechte se unést příběhem o lásce, vytrvalosti, poslušnosti a pracovitosti.

 

Červená je symbolem…

lásky, vášně k životu.

 

Červené jsou…

plamínky v očích bytostí ohně.

 

Červená může být…

barva sluncem provoněných plodů – jahod, malin, třešní, jablek aj.

záře plápolajícího, teplo dávajícího a hravého ohně

barva temného rubínu či českého granátu.

 

Hrací karta k Červenému putování za zázrakem ohně ke stažení ZDE.