Putování okolím sáňkařské dráhy s kresbami Miroslava a Milana Valentových

Malebnou přírodou smržovského Jeleního koutu vás tentokrát nepovedou mapy, ale obrázky míst zachycené uhlem.

Putování začneme nedaleko železniční zastávky Smržovka-střed v Občanské ulici v místech, kde se nachází socha patrona cestujících, chudých, milujících, pomocníka v každé nouzi sv. Antonína Paduánského. Odtud bude naše cesta směřovat k sáňkařské dráze přes Jelení Kout a ti, kterým bude stále do kroku, mohou pokračovat dále směrem k rozhledně Černá studnice, či na druhou stranu směrem k Nové Vsi a k pramenu řeky Nisy.
Vodítkem a průvodcem na tomto výletu po zajímavých místech vám budou kresby Miroslava a Milana Valentových ze Smržovky.

Svatý Antonín Paduánský - v místě č.p. 594 ulice Občanské

Sv. Antonín Paduánský (13. století), byl členem řádu sv. Františka z Assisi. V legendě se vypráví, že ač velkým kazatelem, v italském městě Rimini mu nechtěl nikdo naslouchat a tu ryby vystrčily hlavy z vody a naslouchaly mu. Všichni obyvatelé města se po tomto zázraku obrátili. Takto je často i zobrazován. Nejčastějšími atributy sv. Antonína Paduánského je kniha a lilie, dále ryba, osel a především malý Ježíšek, kterého světec ve františkánském rouchu chová v náručí. Socha pocházející pravděpodobně z konce 18. století byla darována Antonem Dresslerem, obchodníkem se sklem, který v roce 1796 koupil brusírnu v č.p. 397. Podle pověsti stála socha původně u tohoto domu na místě pozdějšího Správcova křížku, kterému musela udělat místo na nátlak paní Anny Fritsche. Odtud tedy byla socha přestěhována k domu č.p. 424, jehož majitel, zvaný podle pověsti „Schwarz - Kajetan“, poskytl pro její umístění svou zahradu. Okolnosti přemístění sochy k domu č.p. 594 v ulici Občanská nejsou známy. V roce 1882 byla socha obnovena a oplocena laťkovým plotem na náklady Augustina Hübnera, pobývajícího určitou dobu v domě č.p. 594. V roce 1946 nový český majitel domu č.p. 594 sochu obarvil. V letech 2009 - 2010 byla památka za finančního přispění Libereckého kraje zrestaurována.

Fischerův kámen - v lese nedaleko trasy Smržovského vyhlídkového okruhu, kousek pod cílem sáňkařské dráhy

Nápis vytesal 10. srpna 1849 tehdejší majitel lesa, kde se kámen nachází, Franz Josef Fischer, který byl v té době majitelem usedlosti č.p. 170 v Jelením koutě. V tehdy politicky velmi neklidné době, po revoluci roku 1848, měl dokumentovat rozsáhlá starodávná majetková práva původních majitelů, řečených láníků. Rok 1848 byl první signál pozdější svobodné občanské společnosti.
Láníci byli první osídlenci na dosud panenské půdě převážně lesní, kterým český král zdarma věnoval půdu, aby ji zúrodnili. Nevolnictví se na ně nevztahovalo. Toto osídlení německými kolonisty se v Jelením Koutě datuje do první poloviny 16. století. Těchto "lánů" je v Jelením Koutě celkem pět a táhnou se od Vřesové ulice až k dnešní ulici Táborové. Hranice mezi jednotlivými lány jsou dodnes patrné podle souvislých řad kamenů - tzv. "hrobek". Tyto "hrobky" jsou zbytky pravděpodobně nejstaršího osídlení Smržovky.
(Pramen: Helmut Wildner: Hüttenheimat Hirschwinkel. Vydáno 1999.)

Driketa - vedle sáňkařské dráhy naproti č.p. 530

Za asi nejtypičtější místní původní zástavbu by se dala považovat stavení mačkáren skleněných perlí, tzv. drikety (z německého drücken = mačkat). Jedná se o zděné nebo kamenné stavby menších rozměrů. Jejich typické odvětrání v hřebenu sedlové střechy vypadá jako malá stříška na střeše. Ke štítovým stěnám mačkáren jsou přistaveny komíny, které jsou někdy ve spodní části rozšířeny pro pícku na tavení barevných skleněných tyčí.
Na území Smržovky se zachovalo jakoby zázrakem poměrně značné množství objektů původní lidové architektury, tolik typické pro místní region rozkládající se na úpatí Jizerských hor. Tato zástavba pochází z počátku 19. století. Jedná se o původní roubené chalupy s vysokými sedlovými střechami. Umístění samotných chalup bylo často spojeno s přítomností vodního zdroje. Sloužily pak nejen k bydlení, ale i k obživě jako brusírny skla. Tato zástavba ja patrná při Smržovském potoku a jeho přítocích a řece Kamenici.

Breuerova studánka - u Táborové ulice (cesta k sáňkařské dráze)

Studánka připomíná stavitele silnic Antona Heinricha Breuera z Jeleního koutu č.p. 171, který v roce 1912 postavil lesní silničku z tzv. Staffecke na Neudorfers strasse - dnes okolí prodejny stavebnin ve Švermově ulici - ve dvou velkých obloucích lesem do Jeleního kouta - části zvané Neurode - dnes Mýtiny. U této studánky - místo se dříve nazývalo Börnl, což znamená pramínek nebo studánka - měl Breuer pozemek.
(Pramen: Helmut Wildner: Hüttenheimat Hirschwinkel. Vydáno 1999.)

Smržovka

Smržovka, 468 51