Nejedná se však pouze o obytné chalupy a hospodářská stavení, ale narazíme i na drobné sakrální stavby. Nezastupitelnou funkci v obcích i městech měly zvoničky, které hlasitě oznamovaly události radostné i smutné.

Dřevěné najdeme v regionu dnes již vzácně. Jedna z nich vytváří s roubeným statkem s pavlačí malebné zákoutí u obecní cesty do Hájů nad Jizerou. Zvonička má zděnou „dvouplášťovou“ podezdívku čtvercového půdorysu. Vnější žulové kameny jsou nové, vnitřní pískovcové a slepencové původní. Na kameni u vchodu je vytesán špatně čitelný letopočet 1849, pravděpodobně rok vzniku stavby. Jiné zdroje však udávají také rok 1822. Nad širokou podezdívkou je okapová stříška ze dvou řad řezaného šindele, hlavní dřevěná část je bedněná s lištami, zužuje se a je ukončena římsou (šindel). V úrovni zvonu jsou čtyři skromně zdobené okenní otvory, střecha má tvar osmibokého jehlanu s plechovou špičkou bez křížku. Železný zvon o průměru 40 cm a výšce 35 cm je zcela bez ozdob. Původní byl zrekvírován za 1. světové války.

Třebaže škodějovská obecní zvonička poněkud utrpěla novodobými úpravami (žulová podezdívka, nahrazení zdobených stříšek, sejmutí křížku), je spolu se sousedním statkem cenným dokladem venkovské lidové architektury.