První zmínka o něm pochází z roku 1352, tehdy byl nejspíš dřevěný, později snad přestavěn na zděný v duchu gotiky. Za třicetileté války byl v roce 1639 pobořen a do své současné barokní podoby nově vystavěn v letech 1759 – 1760. Dostavěn a vysvěcen v roce 1766. Rozsáhlé rekonstrukce proběhly v roce 1909. 

Dominantou budovy je barokní centrála elipsovitého půdorysu s velkým čtvercovým presbytářem a s oratořemi. Směrem za presbytářem je hranolová věž (přistavěna v roce 1832), v prostoru pod ní je sakristie. Stěny budovy jsou hladké, okna jsou vysoká s půlkruhovými záklenky.

Uvnitř je pozoruhodná sochařská výzdoba z dílny Martina Ignáce Jelínka z let 1750 - 1770. Hlavní oltář je rámový, nesený anděly. V oltáři je umístěn hodnotný obraz sv. Kateřiny, který pochází ještě z původního kostela, pravděpodobně z roku 1702. Na rámu oltáře je socha sv. Kateřiny, na stranách sochy sv. Barbory a sv. Františka z Pauly. Další dva boční oltáře jsou vysvěceny sv. Barboře a sv. Anně. V lodi samotné je další oltář, vysvěcený sv. Janu Nepomuckému, který je znázorněn na litinové sošce z 19. století.