Do Zvědavé uličky

Zvědavá ulička je ukázkou lidového stavitelství podkrkonošského kraje. Jedná se o jedinečnou ukázku souboru obydlených roubených domečků v Jilemnici. Nachází se na západní straně od Masarykova náměstí.

Název uličky „Zvědavá“ vychází z faktu, že domy na západní straně jsou za sebou postaveny tak, aby každý další byl posunut o jednu okenní římsu blíž do ulice. Ta se tím rychle zužuje a stáčí, domy působí dojmem jakési zvědavosti. Jejich obyvatelé mohli kdysi pozorovat dění na tehdejší hlavní třídě Jilemnice. 

Historie Zvědavé uličky

Vznikla po velikém požáru města v roce 1788 a jméno získala podle charakteristického stupňovitého posunutí jednotlivých domků vždy o jednu okenní osu tak, aby bylo dobře vidět do ulice směrem k náměstí. Nebyla to však s největší pravděpodobností zvědavost zdejších obyvatel, kteří chtěli vidět dění na tehdejší hlavní třídě směrem do centra, ale ustupující svah, který zapříčinil toto zvláštní uspořádání staveb. Jednotlivá stavení jsou roubena z mohutných hrubě přitesaných trámů, spáry mezi nimi vyplňuje speciální mazanina z jílu, plev a pazdeří. Barevné nátěry trámů vznikly až v novější době. Původně se tu uplatňovala jako konzervační prostředek volská krev, jež postupně dodala dřevu téměř černé zbarvení a spolu s oblíbeným mezitrámím vytvořila neopakovatelně milý barevný rytmus. Nejhonosnější část stavení vždy představovala lomenice. Spáry mezi bedněním tu byly pobíjeny ozdobně vyřezávanými lištami a dodnes dokládají vynikající estetické cítění našich předků. Lomenici v hoření části uzavírá tzv. kukla, v níž bývalo umístěno záklopové prkno s nápisem o vyzdvižení domu, ochrannou modlitbou a nezřídka i se jmény stavebníka, stavitele a údaji o mimořádných událostech v roce stavby. Dnes je možné shlédnout jen zlomek textů z opisu uložených v Krkonošském muzeu. Stavení ve Zvědavé uličce byla později doplněna přístavky, změnila se střešní krytina, ještě na počátku 20. století výhradně šindelová.

V uličce bychom také našli v minulém století dlouhou řadu řemeslníků. Jen namátkou připomeňme pekaře, pernikáře, tkalce, barvíře, brdaře, kartáčníka, truhláře, cvočkaře, fiakristu či zahradníka. Zejména potřeby řemesla si postupně vynucovaly rozšiřování jednotlivých domů, ale dělo se to většinou s takovým citem, že půvab uličky ani v nejmenším neutrpěl.

V uličce můžete vidět i dvě lidové sochy sv. Jana Nepomuckého z 18. století.
 

Jilemnice