Zobrazit obsah

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

 

Facebook

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • Po polsku

Obsah

Úvod - přírodní poměry a geografie

Obecní pamětní kniha byla v první části přeložena z jazyka německého p. Žufníčkem, který velmi obětavě a poctivě pracoval na překladu.

Jména a povolání kronikářů:
Eduard Wohlmann, nadučitel
Richard Fotr, nadučitel
Hermina Fotrová, žena nadučitelova
Pomůcka: Ant. Fr. Roesl: Vlastivěda okresu Liberec

Asi 2 hodiny severovýchodně od Liberce leží v lesnatém Jizerském pohoří 729 m nad mořem katastrální obec Bedřichov, která má plochu 2423 ha 96 a 95 m2 (4211 korců 1485 čtverečných sáhů.) Největší část území obce náleží revíru Bedřichov, který má rozlohu 1955 ha 1a.

Obec hraničí na severu s revíry Kateřinky, Fojtka, Raspenava a Hejnice, na východě s Janovem, Hraběticemi a Malým Semerinkem, na jihu s Janovem a Hraničnou a na západě s Hraničnou, revírem Starý Harcov a Rudolfovem. Bedřichov leží v horském údolí, obklopen kolem dokola zalesněnými horskými kupami, jinak vrchy. Jen k Janovu a Hraničné je volný pohled. Jižně od Bedřichova se zvedá Vysoký hřeben 808 m vysoký, západně Brandberg (703 m) a neprávem jako Malinova hora poznačený Webrův kopec (Webrův kámen) 822 m, severně 785 m vysoký Suchý vrch (Darrberg). Před jmenovanými kopci leží Lammelova hora, Riegrova hora, Malířova hora a Kočičí kámen. Nejvyšší hora na území obce je Černá hora (1084 m) s jedinečným, velmi zajímavým skalním útvarem – Čertovým kamenem. S paseky pokryté kamenými balvany je nádherný rozhled. Vidíme až k Bezdězu, Ralsku a Louži u Varnsdorfu. Deset minut od toho místa se nachází Čertův kámen nebo Čertova židle, 2,5 m vysoký balvan, trčící z hromady žulových kamenů, jejíž hoření plocha vykazuje dvě větší a sedm menších kotlovitých prohlubenin. Největší prohlubenina má 50 – 60 cm v průměru a je 30 cm hluboká, takže se v ní může člověk pohodlně sedět. Tento skalní útvar děkuje za svůj vznik tak jako podobné útvary Jizerských hor ničivé činnosti vody a vzduchu. Pověst vypráví, že toto vše způsobil čert. Jednoho dne, jak vypráví pověst, posadil se čert a obhlížel krajinu. Náhle byl uchopen za dolů visící ocas zlomyslnými skřítky, kteří nepozorovaně se přiblížili. Pln hněvu tloukl čert pěstí kolem sebe tak zuřivě na skálu, že povstaly malé a velké díry v kamení.

Blízké i vzdálené okolí naší obce má více míst, z nichž mimo Černou horu jmenujeme Weberův kopec a Královku 858 m, která však již leží na území horního Janova v Jabloneckém okrese. Na ní byla 8. 9. 1888 postavena 19 m vysoká rozhledna, která však byla 1. 11. 1906 prudkou bouří převržena, později však byla nahrazena kamennou rozhlednou 23,5 m vysokou. Stalo se v r. 1908.

K Bedřichovu náležející osada Kristiánov je oblíbené výletní místo. Donedávna byla také velmi oblíbeným výletním místem Nová louka (788 m), ponořena do hlubokých lesů, ale kdysi byl tam majitelem panství zrušen hostinec a tak výlety přestaly.

Nedaleko Nové louky je samota Blatná s Blatenským rybníkem. Tam se rozprostírá hladina jasného lesního jezírka, do nějž tekou přítoky z rašeliniště pod Holubníkem a které se severovýchodně ztrácejí v rákosí. Pokud byla v činnosti pila, měli návštěvníci možnost pozorovat pálení dřevěného uhlí. Několik kroků od rybníka stranou stály černé kouřící kupy, milíře, v nichž se pálilo dřevěné uhlí. Dříví bylo narovnáno do kužele, poházeno hlínou a pak u země zapáleno, takže vlivem nepřístupu vzduchu zuhelnatělo. Jen na několika místech byly upraveny malé otvory, aby kouř mohl odcházet. Uhlíři museli dávat pozor, aby nevyšlehl plamen z hromady – dřevo by úplně shořelo.

Bedřichovský revír je bohatý na lidové názvy lesních díků a niv. Hraničí na jihu s obcemi Janov, Bedřichov a Rudolfov, na západě (ohraničen Černou Nisou), s revírem Kateřinky a Foitka, na severu s revíry Raspenava a Hejnice, na východ s polesím Smržovka. Nad Rudolfovem se zvedá, k revíru Bedřichov patřící, kopec Rudolfovský, zvaný něm. Buschdorf Hügel, protože Rudolfov se nazýval německy Buschdorf = lesní dědina. Severně od něj leží Prostřední hora, Kamenný příčný hřeben, Lesní kopeček, potom Dvojmostí a Klogerova jedle, také Klogerův kámen zvaný U Klogerovy jedle, kde prý v r. 1774 jistý Krause (nebo) Kloger byl postižen neštěstím, vtéká Černá Nisa u takzv. Skrytého pod kamennou suť zvanou varhany; často se tam říká „u vorového domku.“ název, který poukazuje na dřívější voraření, zvláště v době jarních vod. Na Klogerovu jedli se připojuje Čihadlo (Vogelherd), Velký háj, potom Kligrová louka, také zvaná rašelinná nebo cihelná, kde se nachází vydatné ložisko rašeliny. Z Klikrové louky se vyvážela rašelina do rašelinných lázní Jablonecké Paseky a Vratislavice – Kyselka. V polovině 19. stol. se tu také vypichovaly cihly z rašeliny, odtud název cihelná louka. Východně od Klikrové louky, pramenu Bedřichovské nebo Bílé Nisy, leží „Černý příkop“ s Bystřinou, která se slévá do Bílé Nisy. Dále na východ se rozprostírá Růžodolská paseka, (také zvaná Chatrčová paseka), pak postupuje Široký kámen a Široká kamenná step, Suchý vrch, Souš nebo Liščí díra, Červená říčka (přítok Kamenice) Vorařský vrch a Hrnčířská díra. Západně jsou Jámy, Kohoutek a Valchařská paseka (Valchařský můstek, Ruprechtův příkop); severně se prostírá lesní území zvaná Říše, kde je vystavěna přehrada na Černé Nise. Na pravém břehu Černé Nisy jsou četná lesní místa, která obhospodařuje revír Foitka, ale patří do Bedřichova a zde je zdaňována a to Pikův vor, Žďár (zde byl 6. 10. 1863 zastřelen pytlák Zenkner, kde byl dopaden při zastřelení jelena a tehdejšího bedřichovského fořta Antonína Mitha těžce výstřelem zranil), První říčka, Foitkovská střelecká chata – Kopec střelecké chaty. Toto území patřilo k dřívějšímu majetku sklářské huti (sklárně), která se prostírala od Bedřichova až k těmto jmenovaným místům a bylo znovu počátkem 19. století koupeno panstvím. Východně od říše leží Říšská říčka, Myslivecká paseka, Charvatská paseka (kde v r. 1778 se strhla šarvátka mezi rakouskými a pruskými vojáky, při níž byl usmrcen jeden Charvát a tu také pochován) a Nová Louka (Stará chata). Pod Novou Loukou teče Blatná. Pozoruhodná jsou tu lesní místa: Srnčí louka, Luční kout, Blatenský rybník a Rybniční kopec. Na levém břehu Blatenského potoka nachází se Vlčí kámen, Lom (kde je chata střelecká a lamačů) a lesní území „pasečka“, kde se nachází zřídlo Blatné (Blatenského potoka). Pod pasečkou je stájový můstek. Mezi Blatnou a Černou Nisou leží území Uhelná cesta a Dresslerův kopec (na mapách špatně zvaný Baslerův kopec). Na Dresslerově kopci a Reickstielově díře (revír Foitka) pramení Černá Nisa. Na dolním konci Dresslerova kopce je místo zvané „Porshova smrt“, tady byl v r. 1874 zastřelen a oloupen pytlákem Predigerem obchodník dřevem Porshe. Tchán zastřeleného zřídil na tom místě velký památník s vhodným nápisem. Dresslerův kopec tvoří také předěl mezi povodím Odry a Labe. Nad Blatenským potokem leží Kamenné chaty, Tetřeví kámen, Bukový důl, Ulice, severně odtud Ovčí kopec, Žďár, Příčná říčka, Louka příčné řeky a Bílá bučina nebo u „volatého Seffa,“ kde byl r. 1878 postřelen pytlák Pörner, vulgárně zvaný volatý Seff, tehdejším lesním Josefem Klugem z Nové Louky proto, že puškou ohrožoval hrabětě Clam-Gallase. Na to se připojuje Velká Kamenice, Školní paseka a Kristiánov (Nová huť). Východně od Kristiánova leží Úhor, Rákosová step, západně odtud Kamenné kopečky, Malá Kamenice a Sucký kopec, severně od něj Slezská cesta, východně Malá a Velká Černá hora s Čertovým sedadlem a Davidovo cimbuří. Nahoře na Černé hoře je porost kleče, zvaný Josefodolská louka. Na východní části Černé hory je střelecká chata.

Území Bedřichova je všude bohaté vodou. Hlavní tok v místě je Bedřichovka nebo Bílá Nisa. Přicházejíc od Klikrové louky dosahuje při malém spádu Bedřichova, kterým protéká jihvýchodním směrem. Zde si také prohlubuje hlubší koryto, jimž spěchá značným spádem mezi oběma strmými svahy, Vysokého Bedřichovského hřebene k Janovu (v Jabloneckém okrese), když byla sesílena četnými přítoky vyvěrajícími na úbočí hor. Z Janova teče směrem jižním, v tak zv. „Žďárku“ se spojuje s Jabloneckou Nisou a vlévá se do Odry. V Bedřichově prochází Nisa 1 mlýn, 12 brusíren a 4 pily. Ve vědeckých a v místních spisech se nazývá Bedřichovská Nisa někdy jako Loučenský potok, nebo Rýnovická voda. Původně se nazýval tento přítok Zhořelecké Nisy v r. 1604 Loučenský, v letech 1655, 1684 a 1696 „říčka Nisa“ a 1747 „Hraniční potok, také stará mapa obce z r. 1843 jej výslovně nazývá „Nisa“.

Na hranici lesních revírů Bedřichov, Foitka a Raspenava pramení v Recksteilově díře a u Zadního Dresslerova kopce nedaleko Raspenavské střelecké chaty, Černá Nisa. Teče nejprve směrem jižním až do Rudolfova, odtud západně rozložitým údolím a Kateřinským údolím, kde pohání četné továrny a ústí u Stráže do Zhořelecké Nisy.

V pramenisku Černé Nisy byla vystavěna velká přehrada, která má sbírat vodní srážky mezi Pilzovou horou (827 m), Olivetskou horou a Dresslerovým kopcem. Objem přehrady je 2 miliony m3. Velkému objemu vzdutí hladiny je poměrně malé území srážek o ploše 4,1 km2. Přehrada je jednou z nejvýš položených v Evropě. Koruna hráze je ve výši 776,65 m nad mořem, hladina vzduté vody 775,65 m, pata přehrady 762 m nad mořem Jaderským. Hloubka vody je obyčejně 10,7 m, při velké vodě 13,65 m. Přehrada slouží, nehledě na ochranu před povodní, k stupňování vodní síly pro průmyslové podniky v údolí Černé Nisy. Provedení přehrady bylo zadáno firmě F. Ackermann v Celovci – Vídni, která počala s přípravnými pracemi v prosinci 1902. Dne 7. února 1903 počato s výkopem. Při vykopávce pro základy hlavní zdi se zjistilo, že nebude možno přehradní zeď postavit podle projektu na žulovou skálu pevně stmelenou. Tvrdá skála se vyskytovala jen částečně na úbočích strání, zatím co jmenovitě ve středu přehradní zdi byly k dispozici je hustě položené žulové usazeniny. Pro tyto geologické poměry bylo nutno základy přehradní zdi utvořit betonovou deskou o síle 1 – 2 m a 20 – 28 m širokou. Tyto okolnosti zvětšily nejmenší délku základů ze 20 m na 140 m a tím zvýšily kubaturu projektovaného zdiva z 36.000 m3 na 43.000 – 45.000 m3. Největší délka hráze (v koruně) je 348 m, největší výše od základu 24 m a největší šíře zdi je 26 m; šířka v koruně je 4,5 m. Vyzdívání začalo 3. 9. 1903. Pro mrazy musela být tavba však 15. 10. zastavena, teprve na jaře příštího roku se mohlo ve stavbě pokračovat. Jako materialu pro stavbu použito žuly, která byla lámána na severovýchodním svahu Weberova kopce u Bedřichova a dopravována vlastní železnicí, 3,6 km dlouhé, jež byla otevřena 31. 5. 1903. Za spojivo se užívalo cementové malty (cement se vozil z Jablonce a Liberce.) Materiálu, který se vykopal ze základů, bylo použito k násypu sesílení zdi na straně nádrže. Za zdí byla stěna z dusané hlíny, která chránila cementovou omítku na zdi na straně do nádrže, než omítka utvrdla. Obložení na obou stranách hráze bylo provedeno z nejlepších žulových kvádrů. Mezi obložením hráze na straně vodní a zdivem hráze z kyklopského zdiva byla dána cementová vrstva jako zvláštní těsnění. Cementová omítka byla natřena vodotěsnícím nátěrem siderovým. Násyp zeminy byl vydlážděn. Pod korunou zdi, jež má dva chodníky po 90 cm šířky a dlážděnou jízdní dráhu 2,50 m širokou, bylo provedeno podobné těsnění. Ve vzdálenosti 1,5 m od stěny je položena drenáž, která má vodu případně vniklou do zdi odvésti do štoly. Pro vyprázdnění nádrží slouží dvě kruhové štoly. Roury mají vnitřní průměr 600 mm, mají po 2 závěsech, jeden plochý na straně do jezera, druhý rourový na straně venkovní do výpustních domků. Ploché závěry jsou obsluhovány řetězy a kolovým zařízením ze 2 věžiček. Tyto věžičky mají vstupní šachty a jsou přístupny s koruny hráze. Jsou-li ploché závěry (šoupátka) na straně do nádrže otevřeny, vstoupí voda štolami do roury a odtud štolou rourovou do Nisy, nádrž se vyprazdňuje. Po dohotovení hráze byly rourové štoly na vnitřní straně dobře obezděny a také obě průtokové roury byly zazděny. Přívody k šoupátkům jsou opatřeny ochranou mříží. Komora pro výpustnou rouru má světlost 1,80 m šíře a 2 m výšky. Nádrž je na levém svahu opatřena pro ulehčení kaskádou 16 m širokou pro samočinný přepad vody. Koruna hráze tu zvýšena o 30 cm a byla nad přepadem vody tedy překlenuta. Výška přepadu je 95 cm pod klenbou koruny hráze. Přebytečné vody padají v množství 12,55 m3 za sekundu do kaskády. Ta je 4 m široká a má 12 stupňů po 1 m výšky. Tam, kde kaskáda ústí do řečiště, je šířka její 8 m. tu se také nachází vodoměr a překlenutá cesta (stezka). Hráz byla dohotovena na jaře r. 1905.

Na území obce Bedřichova také leží prameny Kamenice, která patří k povodí Labe. Povstává ze 2 potůčků. Velká Kamenice vzniká v zářezu na jižním svahu Holubníku (na slezské cestě; případně se také nazývá lomová stráň nebo stráň s chatou střelců.) a teče převážně jihovýchodním směrem. Protéká Bedřichovskou osadou Kristiánovem, kde přijímá pod bývalou skelnou hutí, na úpatí Blatenské hory Malou Kamenici, která přichází z koryta jižně od Černé hory a protéká pěkným údolím. Hned pod Kristiánovem stékají spojené Kamenice do Jabloneckého okresu a jihovýchodním směrem při měnivém spádu mezi zalesněnými svahy tekouce přijímají na levém břehu na hranici obce vyvěrající Trojříčku. Hned nato přiímají na pravém břehu Blatenský potok, který se krátce před tím spojuje s Červenou říčkou. Blatenský potok odvádí vodu z idilicky v lese položeného Blatného rybníka, který v dřívějších letech v samotě Blatná poháněl panskou pilu a odtéká zprvu jižním pak východním směrem ke Kamenici. Červená říčka vzniká v bahnitém terenu, korytě na úpatí kopce říčky (v tzv. Hrnčířské díře) v nepatrné vzdálenosti od pramenů Bedřichovské Nisy, oddělena předělem Severního a Baltického moře, který tu je tvořen plochým ne příliž vysokým hřbetem. Kamenice ústí u Dolního Spálova do Jizery.

Katastrální obec Bedřichov je utvořena z vesnice Bedřichova, osady Kristiánova, která má nyní již jen 4 domy a samoty Nová louka a Blatná. Obec měla v r. 1900 – 210 domů (222 čísel) r. 1910 – 221 domů (237 čísel) 1923 – 225 domů (241 čísel). Osada Kristiánov a samoty Nová louka a Blatná mají postupné číslování domů z Bedřichova. Kristianov měl před požárem v r. 1887 čísla 47, 49, 51, 52, 53, 54 a 166 od těch dob již jen 49 (panský dům), 51 (t.zv. farářství), 52 (hostinec u prázdninové kolonie) a 166 (hájovna vyst. 1866). Obě budovy na Nové louce mají čísla 48 a 50, pila na Blatné má číslo 72, domek hlídače u přehrady na Černé Nise má č. 50 (pozn.)

Lidově jsou jednotlivé části obce různě pojmenovány. Tak se rozeznává oddíl na Malerově kopci – západně od hřbitova, Weberova hora, Riegerova hora a Lammelova hora. Nejvyšší bod silnice z Rudolfova do Bedřichova se jmenuje Kohout. Část obce u hostnice „U přehrady“ má jméno „Na hoře.“ Další lidová poznačení části obce jsou „V kotli“ (u koupaliště) „U hasících hromad“ (u č. 28, kde byla dříve skelná huť – pod Lesní chatou), „Dutina“ (od hostince „U zeleného lesa“ k silnici) Streitova hora, Husslova hora u Hujerova (nad mlýnem Pilzovým), dřívější Riegrova hora. Cesta od mlýna do Horního Janova se jmenuje Mlýnský náhon.

Při sčítání lidu r. 1900 bylo v Bedřichově 1253 obyvatel vesměs Němců. Podle náboženství byli až na 2 bezvyznání katolíci. Při sčítání 1910 bylo 1394 obyvatel. Při prvním sčítání po převratě, stav 15. – 16. února 1921 čítala obec 1196 obyvatel, z nichž bylo 1178 Němců (98,50 %) 17 Čechů a 1 Slovák (1,5 %).

Místo pomníku cís. Frant. Josefa založila obec r. 1883 nadaci cís. Josefa částkou 1000 zlatých; úroků z ní se mělo užít na nákup obleků a školních potřeb pro chudé školáky.

Bedřichov je nejvýš položenou obcí v Libereckém okrese. Proto jsou klimatické poměry také nanejvýš nepříznivé. Zima začíná obyčejně počátkem listopadu, často také již v půli října, trvá tudíž plných 6 měsíců, někdy i déle. Teplota rychle klesá a stoupá pomalu. Pravidelně je nutno v půli října topit ve světnicích. V sousedních vesnicích Janově, Hraničné, Loučné je klima značně mírnější, dokonce již dolní část Bedřichova má mírnější klima. Zima přináší mnoho sněhu, který přikryje kamenné balvany ležící na haldách i jednotlivě, cesty i silnice učiní na kratší dobu neschůdnými vysokými závějemi přes metr vysokými. Sníh zůstává ležet do března i dubna. Tyto nepříznivé povětrnostní podmínky mají vliv na krátké jaro. Rostliny rychle raší a pak za léta těžko dozrávají. Prudká bouře s mnohonásobnou ozvěnou úderu hromu přinášejí prudké lijáky podobné průtržím mračen, což způsobuje rychlé stoupání vody ve vyschlých potocích. Srážky jsou velmi hojné a často velmi vydatné. Sluných dnů na jaře, na podzim a v zimě je pořídku.

Za těchto klimatických poměrů může slabá vrstva prsti přes veškerou námahu dávat jen nejnutnější výtěžky. Orba je málo výnosná. Zemědělství se omezuje na brambory, trochu ovsa a žita a některá krmiva. Ovoce se vydaří jen zřídka. V nížinách je půda bahnitá nebo pro velké balvany se tam nacházející zcela neobdělavatelná. Význam mají jen louky a s tím související chov dobytka. Včelstva se nepěstují, protože pro dravé podnebí se tu jen stěží udrží. Lesnictví se provádí v panských lesích dle nejnovějších systémů. Největší část bedřichovského revíru je panskou oborou.

Nejrosšířenější nerosty v Bedřichově jsou žula a křemen; mimo to se ještě nachází zde rašelina. Bohatství kamene vedlo k používání žuly při všech stavbách. Také mocná ložiska rašeliny byla s dobrým úspěchem využita, přestože se rozšířilo vytápěním uhlím. Ve třetím a čtvrtém desitiletí 19. stol. poskytovala těžba rašeliny na rašeliništi důležitý pramen příjmů obyvatelstva. Rašelina se dovážela na povozech do Mšena.