Zobrazit obsah

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

 

Facebook

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • Po polsku

Obsah

Úvod - církev, škola, lékař

Bedřichov je přifařen do Janova.

Když byl Bedřichov založen, byl ve zdejší krajině domovem protestantismus. Církevní záležiosti byly tehdy t.j. počátkem 17. století obstarávány evangelickým duchovním z Rýnovic, již byl Bedřichov přidělen. R. 1624 připadly Rýnovice s Bedřichovem ke kostelu v Liberci. Tam patřila obec do r. 1764, kdy byla přifařena k Vratislavicím. Bedřichov odváděl ročně kostelu ve Vratislavicích jako desátek 7 strychů žita (asi 655 l), 5 strychů a 1½ osminy ovsa (asi 480 l), čehož se obec teprve r. 1832 zprostila. Od r. 1784 patřil Bedřichov k faře v Janově. U tamního kostela byl r. 1736 ustanoven prvotní duchovní. Od r. 1801 je v Janově fara. Jako duchovní působili tam dosud: od dubna 1736 – 1739 Philipp Vetter, 1746 – 1774 Antonín Fair z Lučan; 1774 – 1775 Jan J Schudrach, syn bohatého českodubského hraběte Frant. Hav. Schudach, zemř. 2. 5. 1775. 1775 – 1817 Josef Schudrach z Českého Dubu (bratr v předu jmenovaného) zemřel 16. 3. 1817. od 1. 9. 1817 – 24. 9. 1827 Ant. Nejedlý z Mladé Boleslavi, zemř. 21. 5. 1839 jako farář ve Sržovce; 1827 – 1. 1. 1840 Augustin Neumann z Polubného (nar. 15. 6. 1779, zemř. 28. 3. 1865 jako pens. arciděkan ve Smržovce; od 17. 5. 1840 – 1872 Petr Juna z Držkova zemř. 19. 11. 1872; od 1. 5. 1873 do 6. 10. 1920 Vilém Rösler ze Smržovky nar 20. 10. 1838. Přišel jako kooperátor z Liberce do Janova zemř. 6. 10. 1920. Od 28. 3. 1921 Adolf Fickert z Buškovic, okr. Podbořany nar. 1. 4. 1893.

Zemřelí v Bedřichově byli v 17. století pohřbíváni prý do Nábzí u Žel. Brodu. Za tuhých zim, kdy spojení s vedlejšími obcemi bylo nemožné pro spousty sněhu, musely mrtvoly často po týdny být zahrabány ve sněhu, než se konečně dočkali posledního odpočinku. Po zřízení hřbitova v Janově (1661) byly pohřby konány tam. Protože v zimě bylo pohřbívání pro velkou vzdálenost stále těžké a nesnadné, zřídila obec vlastní hřbitov, který byl 2. 9. 1895 odevzdán veřejnosti. Kristianov měl svůj hřbitov od r. 1780.

Z veřejných budov má obec vedle starobince ještě školní budovu se 4 definitivními třídami. Byla vystvěna r. 1886.

O školských poměrech v Bedřichově dá se povědět jen málo. Jistě byla v Bedřichově v dobách dřívějších výpomocná škola, na které bylo vyučováno s počátku učitelem ze Starého Harcova, později učitelem nebo jeho pomocníkem z Hraničné. Určité zprávy pocházejí však z druhé polovice 18. století. V r. 1769 byl ustanoven ve Starém Harcově první zkoušený Krištof Kratzert z Bedřichova. Podle zápisů ve školní kronice prý také vyučoval v Bedřichově. V majetku rodiny Kratzertovy byly ještě r. 1787 reality č. 16 a 18 (Krištoff a Hynek Kratzerovi). Později obstarávali vyučování příslušníci učitelské rodiny Möldnerovi ocházející z Rýnovic. V létech 1775 – 1828 vyučoval ve zdejší škole výpomocné, která byla tehdy umístěna v domě č. 9, Filip Möldner z Rýnovic. Jeho nástupcem byl syn Jan Möldner, nar. 1798, který jako učitel z Hraničné v letech 1829 – 1831 také vyučoval na zdejší škole, která byla výpomocnou školou školy v Hraničné. Dne 16. 1. 1832 přestěhoval se Jan Möldner na školu v Rýnovicích. V Hraničné byl v tomto roce ustanoven učitelem František Möldner, který v r. 1839 žádal hraběte Edwarda Clam-Gallasa, aby ročně povolil pro výpomocnou školu v Bedřichově 6½ sáhu měkkého štípaného dřeva a za vyučování z milosti, dar 8 zlatých konvenční měny učiteli z Hraničné za každoroční žádost. V roce 1842 byl František Möldner ustanoven učitelem v Rochlicích. Jeho nástupcem v Hraničné byl Vincenc Löbl, dříve učitel v Kateřinkách, který zemřel 23. 11. 1859. V Bedřichově málokdy vyučovali učitelé z Hraničné, obvykle jejich pomocníci. Vyučovalo se ročně 7, nanejvýš 8 měsíců. Pomocník vedle vyučování na výpomocné škole v Bedřichově také vyučoval ještě v Hraničné a za to dostával vedle stravy a bytu u učitele ještě 60 krejcarů vídeňské měny. Budova pro školu byla najímána a byla v 1. třetině 19. století po sobě v domech č. 9, 31, 37, 38 a opět v č. 37. Učitel se školáky tvořili ve světnici pronajímatele podřadného podnájemníka, neboť mezitím, co majitel bytu se členy své rodiny vykonávali své záležitosti, učitel učil děti. Vyučování bylo úplně za těchto poměrů vedlejší a zařízení školy bylo upraveno dle poměrů. Děti seděly na širokých krajinkách prken, které představovaly lavičky. Při čtení a počítání děti seděly, při psaní klečely u laviček. Na papír mohlo psát jen tolik dětí, kolik se jich vešlo ke stolu majitele bytu, ostatní dostaly předpisy, které ppsal pomocník učitelský, za 1 nebo dva krejcary dětem prodával. Nezřídka se stávalo, že žák po celou dobu návštěvy školní měl jen jeden předpis, protože neměl peněz na další. Tabule pro vyučování počtům byla. Po skončení vyučování byly lavičky narovnány do koutka a majitel bytu zase měl světnici pro sebe. Které a kolik učitelských pomocníků tento politováníhodný los potkal, aby vyučovali na výpomocné škole v Bedřichově, není známo; vedle jistého Herbiga z Raspenavy, jmenuje se pozdější nadučitel Ant. Hiebel ze Starého Harcova, který byl dekretem z 1. 9. 1850 ustanoven podučitelem (pomocníkem) v Hraničné. Protože byl ženat, byl bezplatně ubytován ve světnici Josefa Streita v Bedřichově v č. 69. Odtud vyučoval odpoledne v Bedřichově a dopoledne v Hraničné, za to dostával od učitele z Hraničné mimo stravu pro sebe týdně 1 zl. 15 kr. vídeňské měny, kterážto odměna byla v tehdejších dobách čítána za nejlepší. Podle úmluvy mezi učitelem a pomocníkem bylo ujednáno, aby se v Bedřichově učilo i v zimě, protože učitel (v Harcově) uznal, že pomocník s nepatrnou odměnou bez jakéhokoliv vedlejšího příjmu nemůže vyjít; učitel také slíbil, že přenechá pomocníku příjem (školní plat) s dosavadní týdenní mzdou, zaváže-li se, že v přápadě potřeby bude také učit i v Hraničné. Když tedy bylo obstaráno i zimní vyučování v Bedřichově, byla najata učebna v domě Frant. Scholze v č. 37. Ale tam byli mimo učitele a žáky v místnosti zaměstnáni také dělníci, kteří vyráběli saně. Na slušnou žádost učitele, aby po dobu vyučování tolik nehřmotili, rozlobil se majitel a vyhnal učitele i školáčky. Následkem tohoto „slušného“ jednání byla najata místnost v domě č. 8, kde již r. 1775 se vyučovalo; tam bydlel nyní (r. 1851) skutečně politováníhodný pomocník Antonín Hiebel spolu s jistým podruhem jmenem Josef Gärtner a vyučoval dopoledne i odpoledne (2 rodiny a učitel se žáky v jedné místnosti.) Tyto poměry trvaly ještě nějaké desetiletí, ačkoliv tu a tam se ozývaly hlasy pro zřízení vlastní školní budovy. Na stavbu školy věnoval rychtář František Porsche č. 28 dle věnovací listiny ze 30. 5. 1843 obnos 50 zl. konvenční měny. Dne 9. 6. 1851 provedl liberecký děkan a správce vikariatu Josef Gahler za přítomnosti c. k. okresního hejtmana Jiřího hraběte Michny, rýnovického faráře Josefa Heinricha a janovského faráře Petra Juny první školní zkoušku. Jejím důsledkem bylo, že se začalo jednat s úřady o zřízení samostatné filiální školy v Bedřichově, které však teprve po letech mělo úspěch. Po smrti učitele Vincence Löbla v Hraničné byl tam r. 1860 ustanoven učitel Frant. Gahler; byl to poslední učitel v Hraničné, který měl podíl na osudech bedřichovské stanici učitelských pomocníků.

Dne 18. 8. 1862 dostal Frant. Gärtner č. 183 od c. k. okresního úřadu v Liberci povolení ke stavbě domu, který by odpovídal požadavkům školní budovy. Dozor nad stavbou byl přenesen na obec. Koncem dubna 1863 byla školní budova hotova. Dne 10. 5. 1863 žádala obec o komisionální převzetí budovy; to bylo provedeno 18. 6. t. roku a uznáno takto: Dům odpovídá uvedenému účelu, budou-li ze třídy odstraněna kachlová kamna s pečící troubou a kamnovcem a dána patřičně zřízená pokojová kamna. Když byly provedeny žádané změny, byla škola nejslavnostněji vysvědcena dne 28. července 1864. dne 18. 8. t. r. svolilo c. k. mistodržitelství zřízení filiální školy v Bedřichově. K nové škole byly přiškoleny z Janova domy č. 1 – 5, 8 – 13, 109, 159, 229, 133, 240, 228, 241, 242, 256 a 297 (21 domů). Za to byly rozhodnutím zemské školní rady z 19. 1. 1895 přiškoleny do Janova domy č. 105, 110, 122, 152, 182, 193, 207, 210, 216. Jako první učitel na bedřichovské filiální škole byl dekretem ze 3. 2. 1865 ustanoven Antonín Hiebel, který tu již od r. 1850 vyučooval; jeho příjem se nyní zvýšil na 335 zl. 25 kr. Dne 1. 10. 1869 dostala bedřichovská škola titul samostatné jednotřídní obecné školy. Když byla při ní zřízena r. 1872 druhá třída, byl učitel Antonín Hiebel jmenován nadučitelem dne 19. 12. 1872. Na tomto místě setrval až do 2. 2. 1886, kteréhož dne zemřel na jaterní chorobu. Jeho nástupcem byl ustanoven 28. 8. 1886 Adolf Posselt z Lemberku u Jablonného. Škola byla mezitím rozšířena o třetí třídu svolením z. š. r. ze 15. 5. 1882 od počátku roku školního 1882 – 83. Protože stará školní budova (č. 155) již nevyhovovala zákonitým požadavkům, přistoupila obec v r. 1886 ke stavbě nové budovy, která byla provedena libereckým stavitelem Adolfem Hornem během roku a po provedení kolaudace (26. 5. a 27. 8. 1887) byla vysvěcena dne 5. 9. 1887 za přítomnosti c. k. okresního hejtmana Karla Schlögla a c. k. okresního školního inspektora Petra Schwertnera janovským farářem Janem Röslerem. Konečné kolaudace byly provedeny 25. 10. 1888 a 15. 10. 1889. Stavba byla za 31.050(??) zlatých, na to přispěl zemský výbor částkou 2500 zlatých. První vyučování v nové budově bylo zahájeno 6. 9. 1887, když byla výnosemm c. k. zem. školní rady ze 3. 6. 1887 škola rozšířena počátkem šk. roku 1887/88 o čtvrtou třídu. Dne 15. 1. 1904 povolila c. k. zemská školní rada zřízení pobočky při druhé třídě od 1. 1. 1904. Nadučitel Adolf Posselt zemřel 5. 3. 1906 na srdeční chorobu. Jeho nástupcem byl od 1. 9. 1906 nynější nadučitel Edmund Wohlmann z Janova Dolu u Liberce. Výnosem c. k. zemské školní rady z 20. 10. 1906 byla povolena druhá pobočka při třetí třídě.

Zdravotní poměry v obci jsou velmi příznivé, protože prachu prostý, ozonem bohatý horský vzduch a dobrá voda dají těžko vzniknout epidemii. Výjimky tvoří roky 1771 a 1772, kdy následkem tehdy panujícícho hladu morová nemoc sklátila mnoho lidí do hrobu.

Bedřichov podléhá obvodnímu lékaři v Janově. Tam již od první polovice 19. století jsou lékaři usazeni; z nich jmenujeme: Magister chirulgie Bedřich Hübner (z Liberce zemř. 1848), mag. Chirulgie Jan Christian z Loučné (zemř. 8. 12. 1852), mag. Chriulgie Nussler (do r. 1853) a mag. Chirulgie Rossak (1867 – 68). Roku 1887 vypsaly obce Janov, Bedřichov a Hraničná místo obecního lékaře; toto místo obdržel MUDr. František Wildner z Raspenavy, který byl r. 1890 ustanoven za městského lékaře ve Frýdlantě. Na jeho místo nastoupil MUDr. Jan Reichl z Desné, který po vytvoření zdravotního obvodu 1891 byl jmenován obvodním lékařem a sídlil v Janově.