Zobrazit obsah

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

 

Facebook

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • Po polsku

Obsah

Kristiánov - dějiny

Tři hodiny cesty severovýchodně od Liberce a hodinu od Bedřichova leží na úpatí Černé hory osada Kristianov, známá svou krásnou polohou. Jizerské hory zde tvoří hřbet široký jeden a půl až dvě hodiny, z něhož se zvedá Černá hora, Holubník, Ptačí kupy a jiné vrcholky horské. Jak s Černé hory, tak i s Holubníku je krásný a nádherný pohled i rozhled. Poblíže Holubníku, jenž má své jméno prý po signální stanici zřízené tu r. 1813 v podobě holubníku, vznikají Velká a Malá Kamenice, které spojují pod Kristianovem a slevají do Jizery u Železného Brodu.

Oasa Kristianov má podle zaměření z r. 1843 plochu 24 korců (jichů) 205 čtvr. Sáhů. Pro svou vysokou polohu, Kristianov je 798 m nad mořem, měřeno na práh sklárny, při čemž komín sklárny 25 m vysoký byl vzat za základ měření, výška obytné budovy byla 810 m nad mořem – nelze tu pěstovat nic než brambory a řepu; hlavní výnos je krmivo pro dobytek.

Osada sestávala původně ze sklárny založené r. 1775 z panského domu č. 49 s farou č. 51 vedle vystavěnou a ze čtyř domků dělnických stojících u Malé Kamenice (Kameničky), k nimž později přibyla škola č. 47 a panská fořtovna. Nejdůležitější budova byla sklárna, která r. 1887 shořela a již nebyla zřízena. Byla to mocná stavba spletitého způsobu s mnoha nástavbami a přístavbami rozmanité podoby. V hlavní budově byly 3 pece. Pozůstatky huti jsou z části ještě patrny. Čtyři domky dělníků měly čísla 52 – 55, v posledním čísle byl v prvních létech po založení mlýn na mouku a na dřevo. Severně od trosek huti zvedá se panský dům, staré sídlo mistrů sklářů. Tato budova provedena v krásné formě vykazuje četné koutky a výčnělky a ve středu krovu věžičku s hodinami, má vzhled lovčího zámečku. Mezi jihovýchodním křídlem a budovou směřující k západu leží v prvním patře krásná kaplička s celým vybavením i s varhanami a zvonkem ve věží. Sluneční hodiny na panském domě pocházejí z r. 1826. Podle vnějšího vzhledu se dá soudit, že panský dům byl vystavěn celý v jednom období. Fara která leží proti panskému domu, byla vystavěna zakladatelem Leopoldem Janem Riedlem jako obydlí pro jeho otcem, když ale se rozhodl získat pro Kristianov katolického duchovního, byla budova dána za obydlí farářovi. V panském domě je zařízena prázdninová dívčí kolonie, vydržovaná něm. tur. Spolkem pro Ještěd a Jizerské pohoří. Bývalá škola, která při velkém požáru r. 1877 také shořela, byla vystavěna r. 1846 a měla číslo 47, toto číslo měl dříve před tím dělnický dům zvaný „Liščí domek“ na Nové louce, který byl r. 1839 rozbourán a byl na cestě od panského domu k Bedřichovu. Mimo území vyměřené pozemkům majitele huti byla v šedesátých letech vystavěna myslivna č. 166.

Od r. 1887 jsou v Kristianově již jen 4 domy (49, 51, 52 a 166.)

Kristianov je dílo rodiny Riedlovy velmi zasloužilé o sklářský průmysl v Jizerských horách, která podle ústního podání prý pocházela z Pavlovic (okr. Dubá) na panství Nové zámky. Listinných dokladů pro to nemáme. Prapředek Jan Kristian Riedel žil prokazatelně již r. 1705 jako obchodník se sklem v Polevsku u České Lípy a zemřel určitě r. 1723. Stará zpráva říká, že prý byl zákeřně zavražděn na jedné ze svých obchodních cest. Zanechal 3 syny: Jana Karla (nar. 13. 8. 1701), Jana Krištofa (nar. 1706 v Polevsku, zemř. 1769) a Jeremiáše (nar. 1709 v Polevsku, zemř. 1784); týž se vyučil malířství skla a usadil se ve Falknově (okr. Kamenice), kdež se r. 1723 oženil. Z jeho početné rodiny vynikli jen dva synové Leopold Jan (nar. 1726 – pozdější zakladatel Kristianova) a František Antonín. Leopold Jan Riedl vyučil se u svého otce malbě skla a ve 20 letech svého života byl přijat strýcem Janem Josefem Kittelem do staré a proslulé huti ve Falknově jako písař. Když Kittel pronajal si r. 1752 Zenknerovu huť v Josefodole, převedl vedení hutě na Leopolda jana Riedela, brzy na to přenechal mu huť do vlastního provozu. Když huť nestačila vyřizovat hrnoucí se nabídky, najal si Leopold Jan Riedl r. 1761 ještě Karlovu huť na Blatenském potoku, postavené r. 1758 sklářem Antonínem Weberem a od r. 1761 náležela k panství Desforů. Když však r. 1774 pro roztržku s tehdejším lesním úředníkem jménem Nashayda pro dříví, došlo k vypovězení nájmu Karlovy huti a ta byla ještě téhož roku zbořena, rozhodl se Leopold Jan Riedl vystavět novou huť svým nákladem na území Bedřichova. Se stabou bylo započato na jaře r. 1775. Nová osada dostala jméno Kristiánov na počest tehdejšího majitele panství hraběte Kristiana Clam-Gallasa. Polohu sklářské hutě udává A. Marschiringer na 50˚ 48´ 30“ sev. šíře a 32˚ 53´ 45“ východní délky (podle Ferra).

Podmínky podle níž měla být nově založená osada řízena, byly sjednány s panstvím a 1. 6. 1775 podepsali je hrabě Kristan Filip a jeho úředníci (inspektor panství Václav Paul, správce úřadu Antonín Rücker a vrchní lesní Bedřich Krause) na straně jedné; Leopold Jan Riedel a jeho bratr František Antonín (jako svědek) na straně druhé sjednanou smlouvu – doklad o založení Kristianova. Podle ní propůjčil hrabě Leopoldu Janu Riedelovi kus dominikálního lesa panství náležejícímu na panství Liberec a polesí Zadní Bedřichov „mezi dvěma říčkami Kamenicemi“ asi 30 strychů či-li 45 dolnorakouských měřic výseku k vykácení – k vystavění a zřízení úplné sklářské hutě i s obydlím, stájemi a kolnami k tomu příslušnými a s místem pro sklad dříví, jakož i nutné louky (trávní porosty) po udržení potřebného dojného dobytka. Schválil předložený plán nových budov; kromě hutě a obytného domuá „mohou být vystavěny ještě 2 domy pro dělníky a mlýn a složení s jednou pilou. Mimo právo semílat obilí bylo zakladateli povoleno „volné pečení chleba a porážka dobytka.“ Riedel se zavázal, ze na svůj náklad bude udržovati všechny stavby; z lesů panství bylo mu dáno bezplatně všechno dříví na stavbu (vyjma dřeva na mlýn). Podle listiny zakládající měl zakladatel povinnost zřídit mosty přes Kamenici a upravit cesty k dopravě dřeva a udržovati je v dobrém stavu, k čemuž mu bylo dáno k disposici dříví z panských lesů. Riedel dotal svůj majetek jako nájemné zboží, na němž však byla ponechána všechna vrchnostenská práva panství. Tak bylo zvláště určeno, že pivo, kořalka a sůl v Kristiánově bude vždy kupováno jen z hospodářského úřadu v Liberci, při čemž mají být ceny nižší než stanovené pro Novou louku. Sud piva byl lacinější o 1 zlatý lacinější než pro Novou louku a o 2 zlaté než pro venkovské hostince. Kořalku měl výrobce prodávat o 1 krejcar na žejdlíku (0,34 l) laciněji než ji sám čepoval. Pro bečku soli byla stanovena cena podle patentu na 7 zlatých 40 krejcarů. Panství si vyhradilo právo předkupu budov. O nájemném, ročně splatném ve dvou lhůtách, za jejichž přesné plnění ručil Riedel svým majetkem na budovách, bylo dohodnuto: Nájem z pozemků u hutě 7 zlatých, 30 krejcarů, nájem mlýna a pily 5 zl. 50 krejcarů, nájem z luk 22 zlatých 30 krejcarů, ze dvou odlehlých obytných domků č. 22, ½ krejcaru = 45 krejcarů, dohromady 35 zlatých 55 krejcarů. Za každý kus dobytka, který se pásl na pastvinách v lese vykázaných lesním úřadem, platil sklářský mistr i mlynář roční „pastevné“ 30 krejcarů.

Důležitá byla ustanovení o dodávce dřeva, základu tehdejšího sklářského průmyslu. Příznivě položené lesní porosty mezi oběma Kamenicemi se strany jedné a porosty na Černé hoře až k Ptačím kupám a straně druhé měly každý sloužit jako polovice pro potřebu dřeva v huti a za to měl mistr sklářský huti platit „za každý vůz počítaný za 3 kopy normálních štěpin mimo akcidenční (vedlejší) poplatek 7 krejcarů za dříví z porostů okolo Kamenice, ale 4 krejcary za dříví z porostů na Černé hoře. a za štípání a dovoz zaplatit mzdu. Lesnímu úřadu bylo nařízeno dodržovat určitý turnus v kácení dřeva tak, aby hned v prvních létech bylo použito dřeva z porostů nejen blízko ležících, ale i ze vzdálených. Výslovně však ponechalo si panství právo, ve všech pasekách na hutní dřevo míti trh na dřevo a prodat pařezy, dřevo na šindel, na síta a na sirky tomu, kdo nabídne nejvíce. Sklářskému mistru ponecháno na vůli chce-li se dražby zúčastnit. Těžkým podmínkám se musel podrobit sklářský mistr, aby zachránil vše a zabránil každé nepravidelnosti nebo vědomě každému nezákonnému jednání při dodávce dřeva. Musil se zavázati, že zaplatí dvojnásobek ceny odveze-li dříví před „úředním výměrem a pokutu 10 říšských tolarů bude-li dělat potaš nebo troud z nepoukázaného nebo nevykoupeného dříví. Docela na pováženou bylo nakonec ustanovení, podle něhož sklářský mistr „za všechno v tamní krajině, zvláště pak na jeho pasece odcizené dřevo ručí a za totéž dvojnásobnou cenu důchodu úřednímu bezodkladně zaplatitit má“ Ještě formalitu musel Riedel splniti, musil se vyplatit z poddanství České Kamenice, protože hrabě Kristian Filip Clam-Gallas mohl sjednat smlouvu jense „svobodným čestným“ mužem. Osvobozovací dekret k tomuto jednání se vztahující byl podepsán knížetem Ulrichem Kinským 28. února 1776.

Stavby v Kristiánově byly začaty v r. 1775 a pokračovaly rychle, že již v pozdním podzimu se Riedel nastěhoval do nového domova. Na den sv. tří králů r. 1776 byla „za vzývání nebeské pomoci“ zahájena první tavba „v panenské huti“ a dne 17. 1. 1776 mohl se sklářský mistr radovati z prvního skla zhotoveného v Kristiánově.

R. 1778 přinesl dny velké starosti mladé osadě. Za války o bavorské dědictví pronikly pruské nepřátelské jednotky až k Nové louce, kde 8. 9. 1778 rakouští ostrostřelci zastřelili dva Prusy. Zamyšlený pochod nepřítele až do Kristianova zamezila pravá zima Jizerských hor.

Ke své podpoře pro začátek přijal Riedel svého zcestovalého synovce Jana Krištofa Riedela jako hutního písaře. R 1794 byl Leopold Jan Riedel postižen záchvatem mrtvice, z něhož se již nikdy nevyléčil. Zemřel 18. 3. 1800, v čemž jej předešli jeho bratr František Antonín (zemř. 26. 11 1780), sklářský mistr na Nové louce a jeho otec Jan Karel (zemř. 10. 11. 1781.) Sklárnu se všemi obytnými budovami pro svou neschopnost a vadu prodal již 19. 7. 1795 kupní smlouvou za 1500 florinů (zlatých) svému synovi Karlu Josefu Riedelovi (nar. 1767).

Svému druhému synovi Antonínovi odkázal Jan Riedel sklárnu na Nové louce stejně oceněnou na 1500 zlatých. Z jeho dcer byla Anna Františka (nar. 1770, zemř. 1790) provdána za obchodníka Josefa Martina v Kamenném Šenově, Marie Anna (nar. 1772) provdána za sklářského mistra Michala Kittela ze Stussdorf a Johana (nar. 1779, zemř. 1845) provdánna za majitele mlýna Antonína Kittela ve Žďárku u Jablonce. Karel Josef Riedel vedl huť na Kristiánově se střídavým štěstím. Za války Francouzské (napoleonské) pronikly rabující „Poláci“ dne 20. a 28. 8. 1813 až na Novou louku a k Blatenské pile, ale šťastnou náhodou nenašli cestu na Kristianov. Počátkem r. 1838 odevzdal Karel Josef Riedel pro počínající stáří Kristianov svému nejstaršímu synovi stejného jména; zemřel po pěti letech dne 23. 4. 1843. Karel Josef Riedel starší zanechal kromě syna Karla Josefa (nar. 16. 7. 1803) ještě druhého syna Leopolda (nar. 1805, zemř. 1890 jako majitel v Lounech) a dceru Marii Annu (nar. 1813, zemř. 1876) provdanou za vrchního lesního Františka Drážďanského v Hrádku. Několik dětí zemřelo svobodných.

Karel Josef Riedel ml. zvětšil značně huť v Kristiánově. Mezi jinými vystavěl r. 1856 druhou a r. 1865 třetí pec.

Ve sklárně na Kristiánově bylo s počátku vyráběno většinou duté sklo a sklo pro lustry (světidla, různé lahve byly dodávány i do zámku v Liberci a později okolo r. 1802 láhve pro vývoz kyselky z Libverdy. V polovici 19. století vyráběla sklárna ročně 5500 q surového skla ve formě tyčí pro jablonecký domácí průmysl v ceně 75.000 zl. a spotřeboval 3500 sáhů dřeva a 7975 q surovin. Smlouvy o dodávce dřeva byly později příznivější než původní.

Karel Josef Riedel ml., jenž koupil také r. 1870 sklárnu vystavěnou Jantschem v zadním Josefodolu, zemřel 22. 1. 1875. Měl syny: Karla, Josefa (nar. 15. 8. 1843) Emanuela (nar. 16. 10. 1844, zemř. 1879 bezdětný) a Leopolda (nar. 15. 3. 1846), který prevzal huť v Kristiánově.

Huť v Kristiánově přešla na druhé dva syny Karla Josefa a Emanuela. Po smrti Karla Josefa (r. 1892) byla sklárna v Josefodole vedena jeho dědici.

Leopold Riedel přesídlil koncem června 1882 z Kristiánova do Rýnovic, kde krátce před tím přestavěl zakoupené bělidlo na sklárnu. Huť v Kristiánově byla vedena až do 7. 8. 1887, kdy byla huť i škola zničeny požárem, také 4000 m3 dřeva bylo hrozným živlem zničeno. Od těch dob je provoz sklárny v Kristiánově, které se také říkalo „Nová huť“ zastaven. Podle smlouvy prvního majitele huti s vrchností „budovy na Kristiánově v případě trvalého zastavení práce v huti mají být přenechány vrchnosti“, prodal majitel Leopold Riedel r. 1890 veškeré budovy panství. Toto ve veřejné dražbě prodalo dolní tři dělnické domy s připomenutím, že musí být ihned zbourány a material z nich získaný odvezen. Tak zůstal z malého, dříve velmi oživeného Kristiánova stát jen panský dům s kaplí, proti ležící dřívější fara se stájí a další dva domy (fořtovna a hostinec „U lišky,“ nyní prázdninová kolonie.

V novější době přichází rozkošně v nádherných lesních položený Kristianov zase ke zvýšenému turistickému ruchu, jmenovitě v zimě. Po požáru sklárny v Kristianově vybudoval Leopold Riedel r. 1888 druhou huť v Rýnovicích (na pozemku získaném z usedlosti Ant. Klamta č. 41:)

Kaple na Kristiánově, jejímž zakladatelem byl Leopold Jan Riedel, pochází z r. 1780. Má křídlový oltář, který ve středu má sochy 14 pomocníků, na křídlech sochy sv. Václava a sv. Víta. Oltář byl používán dříve jako polní oltář jednoho českého regimentu a za sedmileté války zůstal ve Vítkovicích, odkudž byl na nalehání manželky Leop. Jana Riedela dopraven do Kristianova. Varhany – vyrobené r. 1813 Leopoldem Spieglem v Praze byly převzaty z kostela v Polubném, dříve prý náležely benediktinům na Bezděze. Věžičku se zvonem dal postaviti Karel Riedel r. 1801 tesařskému mistru Josefu Čzaschelovi a 13. 6. 1801 dal na ní hodiny. V r. 1829 byla poškozená věžička opravena a na ni přidělána nová kulovitá báň. Zvon, pokřtěný František Serafinský, byl opatřen již r. 1779 a 1. 9. téhož roku prvně zazněl jeho hlas na Kristiánově. Před zřízením vížky na panském domě visel zvonek na zvonici vedle domu.

Dějiny kaple

Zakládací listina kaple na Kristiánově je datována 1. 4. 1780. Již za pruské války r. 1778 byly konány bohoslužby na Kristiánově a to 8, 9. a 10. srpna 1778 farářem osady, pozdějším děkanem v Liberci Filipem Paulem a od 12. 8. do 20. 9. 1788 páterem Františkem Schneidrem. Pro sloužení mše byla v panském domě upravena jedna místnost. Podle vzpomenuté zakládající listiny byl na přání zakladatele Leopolda Jana Riedelaustanoven zvláštní duchovní. Pro ustanoveného kaplana byl ustanoven k obývání dům, který byl postaven proti panskému domu zvlášt pro kněze. Kaplan mohl jísti u sklářského mistra nebo ročně dostával 65 zlatých. Další plat 78 zlatých byl za to, že třikrát týdně byla čtena mše. K tomu účelu složil Leopold Jan Riedel r. 1780 u vrchnosti v Liberci nadaci 2500 zlatých konvenční měny. Protože úroky z této sumy 4% v částce 100 zl. nekryly platy kaplana, zaručil se za zbytek 43 zlatých svým majetkem na Kristiánově. Těmito hypotékami dotoval udržení kostelíčka částkou 50 zlatých a na udržení zařízení kaple, vína, svíček a podobně složil částku 200 zlatých. Hrabě Kristian Filip Clam-Gallas jako patron potvrdil fundaci 24. 6. 1780, doplnil ji 4 sudy piva a 8 sáhy dřeva na rok, určil štolové poplatky a uložil kaplanovi za povinnost vyučovat náboženství za poplatek vybíraný od rodičů dětí až do doby, pokud nebude ustaven vlastní učitel. Založení bylo potvrzeno církevními úřady, konsistoří, uznána zemskými úřady a zapsána do zemských desek kupní čtvrtka 5 tělové barvy vkladů a fundací. A ze dne 26. 9. 1780 pod literou A 12. Duchovní jurisdikce pro kristiánov byla udělena 13. 9. 1780. Ke stavbě kostelíka nedošlo, ač patron hrabě Kristian Filip Clam-Gallas položil ke stavbě 18. 8. 1781 základní kámen. Naproti tomu byly spojeny dva pokoje ve středním traktu panského domu a přeměněny na kapli, ještě dnes patrnou, v níž již 3. 4. 1780 byla sloužena první mše. Ke zřízení hřbitova dal Leopold Jan Riedel pozemek ve výměře 119 čtverečných sáhů; dne 24. 10. 1780 byl hřbitov slavnostně vysvěcen frýdlandským vikářem Josefem Schöplerem. Bratr a otec zakladatele byli jako první na hřbitově pochováni.

Prvním kaplanem na Kristiánově byl Antonín Kreybich z Kamenného Šenova; byl ustanoven návrh Leopolda Jana Riedela, jemuž patron pro tentokrát ponechal patronátní právo na Kristiánov v r. 1780 a 3. 4. 1780 četl tu první mši. Kreybich, který byl předtím kaplanem v Rumburku, odešel r. 1784 jako pensista do Kamenného Šenova. Jeho nástupcem byl kaplan z Boskova, František Starrey, příbuzný rodiny Riedlovy, jenž byl na jejich žádost přeložen do Kristiánova a všeobecně byl znám pode jmenem „páter z huti.“ Byl synem lounského občana Františka Starreye. Jeho sestry Alžběta a Magdalena byly provdány za syny zakladatele Kristiánova, Antonína a Karla Josefa Riedela. Starrey četl tu první mši 1. 1. 1785. žil ve svém tichém okruhu až do r. 1795, kdy byl konsistoří ustanoven farářem v Luštinci. Potom obstarávali duchovní péči duchovní z Janova; také docházel hejnický františkán P. Prosper František Traukler od 31. 6. 1795 do 21. 11. 1796. Poté dřívější lokální kaplan František Starrey resignoval na místo faráře v Luštinci a vrátil se 2. 2. 1799 jako pensista s 200 zlatými na Kristiánov, kde po 33 letém působení 30. 1. 1822 zemřel ve stáří 66 let. Ještě dnes je možno nalézt jeho horb na hřbitově na Kristiánově. Hrob kryje kamenná deska, do níž je vytesáno „F. St. 1822.“ Po jeho smrti zanikla s velkou námahou vybudovaná organisace v duchovní péči na Kristiánově. Starrey pro své blízké vztahy k rodině Riedelově a protože dostával z náboženského fondu osobní přípaltek vycházel se svými příjmy, ač byly dotace lokalistů finančním patentem z r. 1811 velmi ztenčeny. Pro vydržování jeho nástupce nedostačovaly dosavadní peněžní příjmy z dotací a ostatní prostředky a proto po delším jednání byl Kristiánov přifařen k Janovu. Podle výměru biskupské konsistoře v Litoměřicích ze 7. 8. 1827 a nařízení gubernie ze 17. 10. 1827 měl farář z Janova každý měsíc jednou sloužit mši a kázat a týdně vyučovat děti náboženství ve škole. Za to mu byl přislíben výnos z nadace Leopolda Jana Riedela v obnose 100 zlatých vídeňské měny a od panství povoleny naturální dávky ročně 4 sudy piva a 6 sáhů dřeva.

Škola

Krásný pomník lásky ke člověku postavila si rodina Riedlova založením školy na Kristiánově. Bedřichov, kam Kristiánov patří, byl původně přiškolen do Harcova, později, asi od konce 18. stol., do Hraničné. Mládež z Kristiánova nemohla ani v duchu pomyslit na to, aby některou tuto školu navštěvovala, protože byly přes dvě hodiny vzdáleny. Leopold Jan Riedel proto hned při založení Kristiánova zřídil ve svém obytném domě soukromou školu. Vyučování obstarával spočátku místní kaplan. Později dohodli se majitelé Kristiánova s janovským učitelem, že týdně 2 – 3 krát učitelský pomocník bude vyučovati na Kristiánově. V r. 1820 převzal vyučování syn učitele a hostinský Antonín Appelt z Janova za odměnu školného a když duchovní péče byla přidělena k Janovu – byly mu vrchností přidány 2 sáhy dřeva. Appelt vyučoval jako „akurentní indviduum“ až do r. 1833. od té doby převzal vyučování janovský učitel Josef Mreck. Tento způsob vyučování měl ovšem nedostatečné výsledky. Aby byl odstraněn tento neudržitelný stav, rozhodla se Magdalena, vdova po Karlu Josefu Riedlovi starším (zemřela 29. 3. 1861), že založí samostatnou školu. Věnovala k tomu účelu kapitál 3000 zlatých konv. měny, z jichž úroků měl být uhražen plat učitele. Dne 11. 10. 1844 převzal liberecký vrchní úřad protokol o zřízení školy na Kristiánově. R 1816 syn Magdaleny Riedlové, Karel Josef Riedel ml. dal vystavět vlastním nákladem školu, která vedle učebny měla ještě prostorný byt pro rodinu učitelovu. Dekretem ze dne 25. 6. 1847 převzal hrabě Eduard Clam-Gallas patronát nad touto školou a zároveň přislíbil učiteli ročně 6 sáhů dobrého dřeva. Královské zemské gubernium povolilo zřízení školy výnosem ze 30. 12. 1847 (č. 72151.) Po dalším jednání byl po dohodě s patronem na základě konsistoriálního dekretu ze 27. 6.  1848 ustanoven pomocný učitel ze Stráže nad Nis. Matyáš Hofmann zatimním učitelem na Kristiánově a dne 3. 7. 1848 začalo se vyučovat. Dne 22. 5. 1889 byla škola vysvěcena semilským dozorem školního distriktu vikářem Jáchimem Schaurekem; tehdy měla škola 31 žáků. Na vybavení školy věnoval Karel Riedel 200 zlatých konv. měny, na zlepšení učitelova platu 450 zl. konv. měny, což bylo schváleno c. k. místodržitelstvím. Dle výkazu (přiznání daňového) z 19. 6. 1859 byl roční příjem učitele 193 zlaté 24½ krejcaru. Dne 12. 9. 1863 byl základ zvýšen a úroky z daru Karla Riedela v obnose 300 zlatých konv. měny v státních papírech. Škola na Kristiánově byla škola veřejná. Když novým zákonem (základní školský zákon r. 1869) byly zvýšeny platy učitele, výnosy nadací kristiánovské školy však nebyly dostatečné a také počet žáků velmi poklesl, byla škole po dohodě mezi zakladatelem Karlem Riedelem s patronem hrabětem Eduardem Clam-Gallasem dekretem c. k. zemské školní rady ze dne 23. 4. 1871 č. 397 zrušena jako veřejná obecná škola a prohlášena za školu soukromou. První učitel Matyáš Hofmann působil na Kristiánově až do 6. 5. 1858; po něm nastoupil bývalý podučitel v Rochlici Ferdinand Thum, který tu působil do 1. 9. 1864. Jeho nástupcem byl Josef Melzer z Kunratic u Cvikova, dosud podučitel Jezvé. Když však dostal se jako učitel do Janova, bylo vyučování na škole v Kristiánově zastaveno. Teprve v r. 1878, když počet žáků zase vzrostl na 23 byla škola otevřena Leopoldem Riedelem jako škola soukromá. Jako učitel působil na ní Antonín Preussler, který po požáru školy 7. 8. 1887 přešel 1. 9. 1887 jako výpomocný podučitel do Václavic. Od té doby je Kristianov přiškolen do Bedřichova.