Zobrazit obsah

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

 

Facebook

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • Po polsku

Obsah

Důležitá rozhodnutí

Sbor hasičů byl založen 15. 1. 1880. Rekvisity byly opatřeny z prostředků obce. – Dne 11. 2. 1885 bylo rozhodnuto o stavbě cesty od okresní silnice až k domu č. 77 a č. 4 za obnos 500 zlatých. – Dne 1. 8. 1889 bylo rozhodnuto o stavbě hořejší cesty. Zadána byla v sezení obecního výboru 20. 8. 1889 Ignaci Jantschovi z Janova za cenu 3500 zl. Stavbu mostu provedl Ignac Pilz z Janova za obnos 308 zl. 40 krejcarů. – Dne 6. 3. 1890 přistoupila obec jako zakládající člen liberecké okresní spořitelny s částkou 500 zlatých. Dne 5. 4. 1892 bylo usneseno založit obecní pojištění. – Dne 31. 1. 1893 bylo usazeno přispět částkou 500 zlatých na dokončení okresní silnice Rudolfov – Bedřichov. Obec převzala závazek, že na obecní náklady se provede výkup pozemků a zapsání a zanesení do pozemkové knihy. – V zasedání dne 2. 4. 1902 bylo usneseno zavést daň konsumní. – Dar 100 Kor. 2. 9. 1902 na Jahnův pomník (u č. 41 u mlýna) – Dne 11. 11. 1902 bylo usneseno, že ti, kdož darovali pozemky na stavbu horní silnice, mají pro věčné časy právo na trávu na svahu cesty. Cesta od okresní silnice přes pozemek Karla Klamta č. 44 až na hranice Janova upravena na schůdnou pěšinu po dohodě s obcí Janov. – Spolku pro nutné porážky dobytka byl poskytnut dar 100 Kor. na zřízení váhy pro dobytek. Od 1. 4. 1903 byla zavedena dávka z nápojů. – Dne 7. 7. 1903 bylo rozhodnuto opatřit zařízení pro prozatimní stanici četnickou. Od 1. 1. 1904 byl po zatimním jednoročním ustavení přijat jako definitivní obecní tajemník Josef Gärtner. – Dne 15. 11. 1905 zadána byla stavba ústřední obecní silnice od č. 117 až k č. 119 Juliu Robotkovi v Bedřichově za obnos 9 143,84 K. Stavba byla provedena v r. 1905 a převzata 14. 9. 1905. – Protože v rozpočtu až do r. 1905 se vyskytla položka „stříbrný úrok do Vratislavic“ částkou 10 K 34 h bylo v zasedání dne 14. 2. 1905 rozhodnuto tuto položku vyloučiti a nechati správě panství, aby ji převedlo na jednorázovou splátku. – Dávka ze psů byla zavedena 6. 6. 1905. – Dne 22. 2. 1906 žádal hasičský sbor o zřízení železné konstrukce na leziště.

Dne 6. 3. 1906 bylo ujednáno, že nadučiteli Adolfu Posseltovi, zemřel 5. 3., se zřídí čestný hrob, do něhož budou také převezeny ostatky dříve zesnulého nadučitele Hiebela. Dne 7. 6. byla zrušena zvonička a zvon byl zavěšen do věžičky nově vystavěného domu č. 31. Obec na to přispěla částkou 80 K. V zasedání 10. 6. 1906 bylo usneseno, že se zakoupí 200 sáhů země po 5 K k rozšíření dvoru u školy. Vykopaná země se upotřebí na zřízení cesty od školy k prostřední silnici. Práce byla zadána firmě Floria Korozza v Jablonci. K domům č. 103 a 76 se od této cesty postaví příchody. Nad domem č. 63 se provede od silnice až k č. 103 chodník široký 1 m a od č. 119 příjezd. Dne 6. 11. 1906 seznámil předseda obecního zastupitelstva, že jediný čestný občan obce František Riedel zemřel v říjnu v Josefodole. Hřbitovním zahradníkem byl ustanoven Karel Streit. Dne 15. 11. 1906 byla převzata nově vybudovaná obecní silnice. Stavba i s dodělávkami byla za 7583 K 23 h. Stříbrné úroky do Vratislavic se svolením místodržitelství přeměněna na jednorázovou částku 258 K 50 h a byla zaplacena obcí 1. 12. 1907. – Dne 28. 1. 1908 bylo rozhodnuto, že obec daruje 200.- Kč na zřízení okresního sirotčince na oslavu 60tého výročí nastoupení na trůn Jeho Veličenstvem. – Místní školní rada se usnesla při téže příležitosti zasaditi 1 dub a 2 lípy u starobince. Obecní zastupitelstvo současně se usneslo, aby u cesty přes Hujerův kopec a u spojovací cesty u školy byly vysázeny stromy. R 1908 koupil dělnický tělocvičný spolek hostinec „U koruny“ Jako roční příspěvek zdejšímu vodnímu družstvu se bude dávat 50 K. – V létech 1908 – 1909 zřídilo družstvo v části obci zvané „Kotel“ a pod školou nádrž, aby se lépe mohl řídit přítok vody k jednotlivým podnikům s vodním pohonem. – Pro dolní část obce byla zakoupena stříkačka za 1248 K. – Dne 12. 8. 1909 bylo rozhodnuto, aby část cesty přes pozemek pana Pilze a Klamta až na hranice obce Janova byla vystavěna nákladem obce a celá cesta byla veřejná. – Dne 12. 10. 1909 bylo usneseno, že obec přistoupí jako člen k projektované elektrické přespolní centrále. – Dne 7. 6. 1910 byla ujednána stavba cesty od č. 18 k č. 221 a stavba zadána Antonínu Weberovi. Náklady byly 2460.- K. – Stavba pumpy na hřbitově byla zadána studnaři Simonu Neupaulodorfovi dne 8. 11. 1910. – Vozová cesta odbočující od okresní silnice u domu č. 188 a vedoucí až k mostu přes Nisu byla zveřejněna. Obec převzala udržování mostu přes Nisu. Pokračování cesty až k prostřední silnici bylo také zveřejněno. – Dne 9. 2. 1911 prohlásila obec, že na stavbu silnice Rudolfov – Starý Harcov přispěje částkou 6000 K. Stavba mostu u č. 188 v šířce 3 m, výšce 2,20 a délce 3 m zadána Antonínu Weberovi. Dne 10. 10. 1911 přistoupila obec do spolku pro zřízení elektrické přespolní centrály s podílem 44.000 K. – Dne 11. 6. 1912 se obec rozhodla zakoupit dům pro poštu, četnickou stanici a jiné byty nebo případně takový vystavět. Pro nákup stanovena částka 28.000 K. Protože koupě vhodného domu se nezdařila, bylo usneseno postavit vlastní dům. Pozemek koupen od Antonína Pilze za 7 K čtverečný sáh. Má se koupit nejméně 300 sáhů. Stavba provedena podle plánu Hiebelova za 29.040 K. Účet byl 30 502,09 K s cenou pozemku, poplatky a úroky celkem 33.925,52 K. – Dne 12. 7. 1913 byla ustavující schůze elektrické přespolní centrály, obec složila jako první splátku 27.000 K. Dne 26. 6. 1913 zakoupen nutný pozemek pro stavbu transformátoru u č. 158 za 10 K za čtverečný sáh. – Dne 29. 7. 1913 bylo rozhodnuto sjednati půjčku v částce 100.000 K ke krytí výloh spojených se členstvím společnosti přespolní elektrárny a na stavbu místní sítě v obci. – Německý tělovýchovný spolek koupil pozemek od mostu přes Nisu až k prostřední silnici od Augustina Stumpeho ke zřízení hřiště. Dne 12. 5. 1914 bylo ujednáno, že na okresní silnici budou svítit žárovky o 32 svíčkách, na ostatních cestách jen o 25 svíčkách. Veřejné osvětlení bylo zahájeno dne 6. 6. 1914 – Nově zřízené hřiště bylo otevřeno dne 26. 7. 1914 tělocvičnou slavností. Přitom spolupůsobily četné spolky z okolí. Ale slavnost trvala jen krátce. Po přečtení mobilisační vyhlášky opustily cizí spolky za časného odpoledne slavnost. Světová válka 1914 – 1918 začala. Po válečném roce 1866 žili jsme dlouhá léta v míru, obchod a živnosti kvetly a mezi obyvatelstvem byl možno pozorovat jistý blahobyt a zámožnost. Ale rozmach německého obchodu a pronikání Německa na světové trhy nebyly příjemné Anglii, Francie dychtila po odplatě za svou porážku způsobenou Německem za války r. 1870 – 71, Rusko bažilo po novém území a žádalo volný výjezd z Černého moře Bosporem, anekse Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem r. 1908 vzbudilo nelibost u Italie a tak působily mnohé okolnosti dohromady, čímž se blížilo nebezpečí války. Zastřelení následníka trůnu arcivevody Františka Ferdinanda a jeho manželky v Sarajevu (28. 6. 1914) bylo poslední příčinou k vypuknutí hrozné světové války. Rakousko žádalo 23. 7. v poslední notě na Srbsku zadostiučinění a když odpověď nebyla uspokojivá, byly kostky vrženy. Dne 26. 7. 1914 byla nařízena částečná mobilisace. Byla přijata národem se smíšenými pocity. V pondělí odešli mobilisovaní k svým plukům. Dne 28. července 1914 vyhlásilo Rakousku válku a 28. 1914 byla mobilisace druhé výzvy; t. j. mužů od 37 do 42 roku. Někteří odcházeli plni nadšení, druzí šli s těžkým srdcem. Po straně Srbska se postavilo Rusko a když Německo, věrno spojenectví s Rakouskem, vyhlásilo válku Rusku, vyhlásila Francie a později Anglie válku Německu. Italie byla svým spojencům Německu a Rakousku nevěrna a připojila se r. 1915 k nepřátelům. Postupně byly evropské státy s malými výjimkami (Švýcarsko, Holandsko, Dánsko, Švédsko a Norsko), vtaženy do války, dokonce i Spojené státy americké a Japonsko stály proti Německu a Rakousku, k nim se připojilo Bulharsko a Turecko. Tak nebylo jedno ale více bojišť ve stejný čas. Aby se mohlo vojsko včas dopravit na bojiště a nejnutnější zásoby a munice za ním dodat, byly dráhy tak přetíženy, že doprava a zázemí byla silně omezena. Na podzim 1914 byla nařízena nová přehlídka mužů, kteří nebyli dříve odvedeni, a každým rokem jich bylo několik. Ženy povolaných ke službě dostávaly denně podpory pro sebe 127½ h, na každé dítě pak 63¾ h. Kromě mužů byli také koně odváděni ke službě vojenské. Ale v zázemí bylo i jinak cítit, že je válka. Dodávka stihala dodávku. Při první (v únoru 1914) se platilo za 1 q žita 34 K, v březnu za 1 q ovsa 23,50 K. Ke zjištění zásob byly vydávány vyhlášky a podle nich veškeré přebytky byly zabaveny. Při uzávěrce zásob byly vydávány rolníkům na hlavu směrnice, podle kterých si mohl ponechat na jednoho člena a měsíc 7,2 kg mouky nebo 9 kg obilí, pro koně na den 3 kg ovsa. Mimo to byly zavedeny mlecí výkony, bez nichž se nesmělo ve mlýně semlít žádné obilí. Komise centrály pro zpeněžení dobytka skupovala pro armádu dobytek a platila za 1 kg živé váhy 3 – 3,50 Kč. Aby se vystačilo se zásobami mouky, bylo 21. 2. 1915 zakázáno péci housky a jiné bílé pečivo. Chlebové mouky bylo brzo málo a často se stalo, že zámožní si nakoupili naráz více chleba a chudší, kteří na to neměli, pak měli málo nebo nic. Používání mouček na zásyp dětí bylo úředně zakázáno a na místo toho se mělo používat černotočiny. Ale přesto s stávalo, že několik dní nebylo chleba. Také mouka byla nepravidelně prodávána a to ½ kg na osobu. V létě r. 1915 byly zavedeny úřední lístky na chleba a mouku, které potrvaly až do r. 1921. Chleba bylo, jak válka se prodlužovala stále méně, takže v dubnu r. 1918 bylo jen 98 dkg na hlavu, v červnu 1918 dokonce pouhých 30 dkg na osobu na týden. Protože se do chleba přimíchávala mouka kukuřičná, bobová, ovesné plevy, rozemletá řepa atd, byl chleba pro mnohé lidi škodlivý na zdraví, mnohdy i nepouživatelný. Aby se napravila podvýživa dětí, byly v létě 1919 otevřeny „Americké polévkové kuchyně“, v nichž mnoho dětí dostávalo sílící a výživné polévky hrachové, rýžové a bobové. Malé děti dostávaly kakao. Poživatiny dodala zdarma americká Hooverova misse. Výlohy se stravováním v místě hradila obec (otop, úklid). Proto na výlohy přispívaly děti. – Za války jme dostávali různé lístky: od 1. 4. 1916 cukřenky na 1,25 kg na týden, mimoto jsme měli poukázky na mýdlo a sodu, maso, uhlí a petrolej. Kuřáci měli ještě tabačenky, na než jednou měsíčně dostali příděl kuřiv a kdo s tím nevystačil, kouřil rozmanité listí. Dokonce zápalky byly jistou dobu velmi hledány. Zle bylo s palivem a svítivem. Pro nedostatek uhlí se na mnohých školách nevyučovalo. Petrolej a svíčky byly cenný majetek a bylo jich tak málo, že na Dušičky r. 1916 se nesmělo na hřbitově svítit. Železniční vagony nebývaly osvětleny. V nejpříznivějším případě byly osvětleny svíčkou a místo skla byla v oknech prkna. Pro naši obec bylo velkou výhodou, že ještě před válkou byla u nás zavedena elektřina. Opravdová zkouška trpělivosti bylo pro obyvatele větších měst, když museli stát ve frontách, aby po několikahodinovém čekání dostali na lístky to malé množství. Ovšem také se našli lidé v těchto zlých dobách, kteří při tak zvaném „keťasování“ nahromadili zásoby a netrpěli nouzí, naproti tomu mnozí lidé od nás odjížděli do vnitrozemí, aby tam za látky, prádlo a skvosty vyměnili potraviny, protože u těchto prodavačů peníze nebyly v oblibě a nepřijímali je. Člověk musel téměř denně jít od domu k domu, ode vsi ke vsi, aby „křečkoval“ (hromadil jídlo) a často se vracel domů s prázdnou. Přitom člověk musel být opatrný, aby nepadl do rukou četníků, nebo jiného hlídače, sic mu bylo vzato pracně sehnané živobytí bez milosti a milosrdenství a často zato nedostal náhrady. O nic lepší než s jídlem to nebylo s oděvem a prádlem. Chudí lidé si vůbec nemohli nic nového koupit, protože ceny byly velmi vysoké, ale i lépe postavení byli nuceni dát si poopravit a přešít staré šaty, které již byly určeny za dar jiným nebo k prodeji vetešníkovi, neboť nebylo možno dostat nějaké slušné látky. Vyráběli se látky papírové, jejichž cena byla nízká ale jejich trvalost byla velmi krátká. Bylo dost lidí, kteří neměli košili. Boty byly s dřevěnou podešví, v létě se nosily dřevěné sandály, nechtěl-li člověk chodit bos. Také na hlavě se nic nenosilo v létě. Často se za války opakovaly různé sběry. Nesbíraly se jen peníze na „Červený kříž“, na fond pro vdovy a sirotky po padlých a na invalidy, ale sbíralo se a jmenovitě to musely dělat školní děti za vedení učitelů, jahodové a malinové, ostružinové listí na čaj pro vojáky. S koši a vozíky táhly děti dům od domu a snášely jednou staré vlněné látky a prádlo (sebraly 815 kg), což bylo rozcupáno a zase spřadeno, jindy zase staré kusy barevné (217 kg) a pak zase starý papír, kaučuk (20 kg) a gumu. Za odměnu dostaly upomínkové předměty a lístky. Ve škole pak zhotovovaly papírové podešve a deky, pletly se punčochy, rukavice a nátepníčky. Aby se získaly peníze pro účely válečné péče, prodávaly se štítky, obrázky, dokonce i celé sochy se pobíjely „hřebíky“, t.j. za každý hřebík, který se zatloukl do sochy, zaplatilo se podle umístění hřebíku 10,20 h, ale i 5 – 10 K. Prodávaly se k tomu účelu odznaky, pohlednice, nálepky a jiné věci. Zvláštní zážitek byl pro mnohé obce, jmenovitě, kde byl kostel, když se sbíraly zvony, aby se z nich vyráběly potřeby k dalšímu vedení války. Také naše obec musela odevzdal oba zvony. Mimo zvony odevzdalo se z domácnosti nádobí z mědi a mosazi, měděné roury a dráty ze živnostenských podniků. Za mosazné hmoždíře se dávaly železné nebo porcelánové. Ve školách se válka pocítila ještě tíživěji. Protože mnoho učitelů nastoupilo k válečné službě, nemohlo se normálně učit. Na mnohých školách se učilo polodenně. A tak jako škola trpěla nedostatkem učitelů, tak polní práce trpěla nedostatkem pracovních sil. Staří lidé a ženy museli obstarávat veškerou tuto těžkou práci. Často museli i tahat těžký pluh, protože nebylo tažných zvířat. Nebylo divu, že výnos polí přes veškerou námahu a dřinu upadal, protože nebylo času hnojit pro nedostatek domácího zvířectva. A když ještě počasí nepřálo, byla sklizeň menší a nouze ovšem větší. Za války ustala veškerá činnost stavební. Za prvé nebyli dělníci a za druhé ceny stavebnin stouply právě tak ohromně jako ceny ostatní. Následkem toho byla nouze o byty, která leckdes trvá. Protože bylo nebezpečí, že z válečného území se mohou sem zavléci neštovice, nařídily úřady v březnu r. 1915 přeočkování všeho obyvatelstva. Neštovice se neobjevily, ale zato v r. 1918 řádila chřipka, která mnoho lidí zachvátila. Od té doby se objevuje každým rokem, ale nikdy ne tak silně. Protože k vedení války peněz, peněz a zase peněz, poznali jsme to na vlastní kůži, protože stát byl nucen vypsat osm válečných půjček. Byly to cenné papíry s 5½ % úročením. A tak mnohý, který na to dal celé své úspory, by pomohl Rakousku, trpí nyní velkou nouzi, protože Československá republika 1. 3. 1919 zastavila vyplácení úroků. Splatnost první válečné půjčky měla být v dubnu 1920, ale dosud se nic v tomto směru neděje. Příznivé řešení této otázky, tak důležité pro národ, jest Národním shromážděním stále odkládáno. Všechny úpisy válečných půjček musí se počátkem března 1919 hlásit u berních úřadů. Také všechny papírové peníze, vyjímaje 1 a 2 Koruny musely se dát okolkovat (1% ceny bankovky) a kdo měl k okolkování více než 500 K, tomu byla polovina zadržena a vydáno potvrzení. Často se objevily bankovky s falešným kolkem a přinesly majiteli značné nepříjemnosti. Bylo nutno také přihlásit všechny vkladní knížky a podíly v obchodem k soupisu u berních úřadů. Vklady, který byly větší než 2000.- Kčs se nesměly vyplácet. Ke kolkování se musely přihlásit životní pojistky, losy a všechny cenné papíry. Kovové peníze zmizely z oběhu. Přirozeně nejdříve zlato, pak stříbro, které se muselo podle nařízení odvádět. V době nedostatku drobných peněz si lidé pomáhali tím, že papírovou korunu rozstříhali na 2 nebo 4 díly. V r 1920 používali se skoro výhradě dopisních známek místo drobných. Za války jsme dostali nové peníze. Tak 5. 8. 1914 byly vydány nové papírové dvoukoruny. V polovici listopadu 1918 dostali jsme nové 20 K s přetiskem „2 vydání“ potom 25 K a 200 K bankovky, které byly tištěny jen na jedné straně a po několika týdnech byly vzaty z oběhu. Místo stříbrně se lesknoucích niklových 10 h, jsme dostali mince žlutavé barvy, místo niklových 20 h byly železné pozinkované. Tyto byly v noci na 18. února 1922 náhle zredukovány na hodnotu 10 h, pak byly staženy a na místo nich přišly nové 20 h. a 50 h. Redukci měny jsme měli také 25. 11. 1919, kdy za papírovou korunu jsme dostávali jen 90 h. Tehdy byly papírové 2 K staženy a místo nich jsme dostali nové 1 K a 5 K papírové. Dne 1. 6. 1922 byly vydány nové 1 korunové mince kovové. Přechod války změnil také násilně cenu peněz přiměřeně poměrům. Novota byla bylo zavedení letního času od 1. 5. 1916. O půlnoci byly hodiny nařízeny o 1 hodinu dopředu aby se lépe využilo denního světla. Totéž bylo 15. 4. 1918. Na podzim zase hodiny se na 1 hodinu zastavily, aby se přišlo k normálnímu času. – Řemeslo a živnosti za války hynuly. Brusírny ztichly, mačkárny byly prázdné. Občané hledali a našli zaměstnání v továrnách v Kateřinkách. Po válce se otevřely nové brusírny, protože elektrický pohon nebyl závislý na vodě.

Jména těch, kdo za vlast padli:

Niedrle František č. 184  nar. 1844 v Čisté padl 6. 9. 1914 v Srbsku
Klamt Hermann č. 90  „ 1899  zraněn, zemřel 1. 4. 1914 Ruma.
Hiebl Raimond č. 217  „ 1892  padl 20. 9. 1914 v Srbsku
Klamt August č. 168  „ 1891  „ 29. 9. 1914 v Srbsku
Hujer Hermann č. 32  „ 1887  „ 4. 10. 1914 v Haliči
Jantsch Richard č. 2  „ 1895  „ 31. 10. 1914 v Rusku
Quaiser Wilhelm č. 72  „ 1891  „ 18. 11. 1914 v Rusku
Neumann August Janov 503  „ 1882  „ 12. 12. 1914 v Přemyšlu.
Heidrich Ferdinand č. 1  „ 1889  „ 19. 12. 1914 v Karpatech
Krause Albert č. 170  „ 1894  zemřel 21. 2. 1915 v Košicích
(epidem. nemoc)
Gärtner Friedrich č. 21  „ 1892  padl 16. 2. 1915 v Haliči
Neumann Hermann č. 144  „ 1884  „ 16. 2. 1915 v Uhrách
Lamel Wilhelm č. 43  „ 1886  zemřel 17. 2. 1915 v Srbsku (nem. voj.)
Streit Roman č. 219  „ 1884  padl 28. 2. 1915 v Karpatech
Appelt Hermann č. 216  nar. 1892  zemř. 21. 5. 1915 v Košicích
(epidem. nemoc)
Neumann Rheingold č. 183  „ 1883  „ 28. 6. 1915 ve Lvově (polní lazaret)
Štreit František č. 204  „ 1887  padl 6. 7. 1915 v Haliči
Posselt Ernst, Jablonec „ 1882  „ 6. 8. 1915 u Lublina.
Hartwich Josef č. 198  „ 13. 5. 1915 u Makalo.
Stehr Ernst Hraničná nar. 1895  „ 1915 v Rusku
Massopust Josef č. 31  „ 1896  „ 29. 10. 1915 v Rusku.
Jandtsch Josef č. 66  „ 1875  zemř. 7. 11. 1915 na jižní frontě
Horn Ervín č. 155  „ 1895  „ 25. 3. 1916 v Liberci
(res. nemocnice)
Ullrich Raimund č. 155  „ 1880  „ 4. 5. 1916 v zajetí v Rusku
Gärtner Richard č. 192  „ 1892  „ v nemoc. Dernika v Rusku.
Klamt Karel č. 44  „ 21. 10. 1916 ve Vídni (vál. nemoc)
Reckziegel August č. 40  „ v Liberci v nemoc.
Streit Gustav č. 69  nar. 1897  „ 15. 11. 1917 v epidem. nemoc.
č. 23 
Simonn Oskar č. 188  „ 2. 7. 1917 v polní nemocnici
Hüttmann Josef č. 182  „ 9. 6. 1918 v Milovicích
Jary František č. 83  „ 4. 11. 1918 ve Vídni
Hannich Gustav č. 123  „ 6. 9. 1918 v polní nemocnici
Jarttsch František č. 107  „ 16. 5. 1918
Gärtner August č. 121  „ 14. 9. 1918 v Postojné
Quiser Richard čp. 72  nar. zemřel 20. 5. 1918 v Rusku
Jantsch Antonín čp. 126  - „ - „ 1. 4. 1920
Hujer Otto čp. 30  „ „ 19. 9. 1919 v Italií
Schinzek Albert čp. 110
Erban Vincenc „ 143  „ 19. 1. 1919 v Turecku
Klamt Herman „ 192  „ 28. 9. 1918 v Liberci
Schaurich Gustav Jablonec

Pohřešovaní:

Scholze Robert č. 161  Lamel Josef č. 64
Hujer Josef č. 31  Hujer Gustav č. 154
Gärtner Josef č. 225  Semirad Rudolf č. 203
Gärtner Frant. Ant. č. 178  Hausmann Ernst č. 128
Gärtner Václav č. 150  Neumann Julius č. 11
Kraus Hans č. 152

Na podzim 1914 byla provedena sbírka pro naše vojáky v poli manželkami učitelů a manželkami členů místní školní rady a vynesla 1921 K 95 h. K tomu darovala místní školní rada 30 K a na její žádost místní spolky 75 K, celkem 291 K 95 h. Za tuto částku byla koupena vlna a byla zpracována žákyněmi zdejší školy. Zhotovené předměty byly zaslány vojákům do pole. Sbírka provedená 5. 8. 1914 výborem místní péče vynesla 1336 K 52 h. výbor místní péče a obecní zastupitelstvo se usneslo podpořit potřebné. Byly nakoupeny brambory, mouka, fasole. Zřídila se polévková kuchyň. Dne 15. 12. 1914 byl předložen účet na stavbu elektrického zařízení, stavbu transformátorové stanice, místní sítě a domovních přípojek rakouskými závody „Siemens – Schuckert v částce 45.483 K 63 h. V prosinci 1914 zaslaly dary pro výbor místní péče: firma Josef Riedel z Polubného 300 K, družstvo obchodníků 15 K, družstvo hostinských 26 K, německý spolek horský v Janově 15 K, spoř. a záložna v Janově 50 K. Dne 4. 5. 1915 se ujednalo, že se provede výpůjčka 11.000 K splatná za 20 let u okresní spořitelny v Liberci, všechny nadace chudinského fondu a školy na upsání 2. válečné půjčky. Dne 13. 7. 1915 byl jmenován čestným občanem zdejší obce děkan z Janova P. Wilhelm Rössler u příležitosti 50 výročí vysvědcení na kněze. 27. 7. – Dne 7. 9. 1915 byly oznámeny náklady na stavbu místní elektrické sítě částkou 96.998,84 k. – Dne 26. 11. 1915 bylo rozhodnuto upsat na válečnou půjčku částku 100.000 K. – Všechno syrové sádlo musí řezníci posílat do Prahy. – Na šestou válečnou půjčku bylo dne 26. 5. 1917 upsáno 6.000 K v pokladních poukázkách. – Na péči pro invalidy bylo darováno 200 K. – Na osmou válečnou půjčku bylo 20. 6. 1918 jednomyslně odhlasováno 100.000 K upsaných u liberecké spořitelny ve státních pokladních poukázkách a u této spořitelny si tuto částku vypůjčit. – Ujednáno, že se zřídí válečná kuchyně – V zasedání dne 25. 11. 1918 byl počet členů obecní rady zvýšen z 5 na 6. Do obecního zastupitelstva přišlo 8 zástupců dělnické strany. Dne 3. 2. 1919 byla doplněna místní školní rada o 2 zástupce učitelstva a 2 členy obecního zastupitelstva. Bylo usneseno protestovat proti násilnému obsazení německého pohraničí a trvati na právu sebeurčení německého lidu. – Dne 25. 3. 1919 byl přijat návrh obecního starosty, aby byl zrušen školní plat. – zahradníkem na hřbitově byl ustanoven Hermann Ludwig. – Dosavadní obecní tajemník Josef Gärtner byl jmenován definitivním s platností od 1. 1. 1904 – Při volbách do obecního zastupitelstva dne 15. 6. 1919 v nové Československé republice provedených podle nového volebního nařízení připadlo ze 627 odevzdaných hlasů: straně socialně demokratické 313 hlasů (tedy 9 mandátů) straně německých sociálů 178 hlasů, (5 mandátů), občanské straně 136 hlasů (4 mandáty). V obecním zastupitelstvu byli za stranu sociálně demokratickou 1. Antonín Weber – dodavatel kamene č. 88, 2. Frant. Klamt, lesní dělník č. 46, 3. Ludvík Ulbrich, pasíř č. 234, 3. August Bartel, dělník č. 60 5. Valentin Krause, lesní dělník 142, 6. Josef Neumann, hodinář č. 212, 7. Roman Streit, sklář, č. 113, 8.  Josef Schäfer, lesní dělník č. 24, 9. Frant. Pelz, zedník 230; za německé socialisty: 1. Frant. Weiss, brusič skla č. 42, 2. Antonín Simon, výrobce skleněného zboží č. 191, 3. Hermann Reckciegel, učitel, č. 211, 4. Eduard Streit, výr. skleněného zboží č. 163 5. Antonín Ullrich, mačkář skla č. 104; za občanskou stranu: 1. Robert Schaurich, výr. skl. zboží č. 39; 2. Antonín Pilz, majitel mlýnu č. 41 3. Wilhelm Hauser, zemědělec, č 4, 4. Antonín Hanich, zeměděl č. 9. – Ustavující schůze prvního obecního zastupitelstva v republice byla 4. 7. 1919. Za obecního starostu byl zvolen František Klamt č. 46, náměstek Eduard Streit, obecní radní Antonín Weber č. 88, Ludvík Ulbrich č. 235, Robert Schaurich č. 39, Frant. Weiss č. 42. Členové: Antonín Pilz, Ant. Ullrich, Hermann Reckziegel, August Bartel, Frant. Pelz, Hanich, Ant. Simon, Wilhelm Hauser, Josef Neumann, Josef Schäfer, Valentin Krause, Roman Streit. – Sbírka pro dopravu válečných zajatců domů provedená 18. 8. 1919 vynesla 489 Kč 10 h. – Sbírka pro pohořelé č. 32 vynesla 868 Kčs – Protože rozšíření elektrické přespolní centrály je za 10,000 000 Kčs, což musí být uhraženo podílníky společenstva, připadá na naši obec další částka 120.000 Kčs, na jejíž krytí doporučuje podnik upsat půjčku u zemské banky. Přijato na zasedání 9. 2. 1920 – Sbírka pro zakoupení nových zvonů vynesla částku 745 Kčs, náklady na to jsou ve stejné částce. – Výsledek sčítání lidu podle stavu z 15. na 16. února 1921, provedeny sčítacími komisaři učitelem Reckzieglem a Josefem Linkou, revisor Eduard Streit mladší byl: 1196 obyvatel, z nich 1178 Němců = 98,50%, 17 Čechů a 1 Slovák = 1,50%. – Protože starosta obce Frant. Klamt resignoval s odůvodněním, že je poškozován na svém příjmu, byl v sezení 1. 4. 1921 zvolen starostou Eduard Streit, jako náměstek odstupující Frant. Klamt. – Ustanovující schůze nově zvolené školní rady byla 25. 4. 1921. Členy jsou: Antonín Simon č. 191, Robert Schaurich č. 39, Ludvík Ulbricht č. 235, Antonín Weber č. 88, Albert Wirsig č. 70 (zástupce Hraničné), Josef Hauser č. 256 (zástupce Janova) náhradníky: August Bartel č. 60, Frant. Jantsch č. 35. Zástupce učitelstva. Edmund Wohlmann, nadučitel, Richard Fotr a Rudolf Seifert – učitelé. Za předsedu zvolen Antonín Simon, náměstkem Ludvik Ulbrich a jednatel učitel Richard Fotr. – V roce 1921 byla zřízena obecní knihovna. Podle zákona obec musí pro tento účel dát do rozpočtu obecního částku 600 Kčs ročně. Půjčování začne v září. – Při velké bouři dne 12. 8. 1921 večer způsobil mocný orkán velké škody na mnohých staveních v horní části obce a v panském lese. Na škole byl převržen komín, břidličná a eternitová krytina na domech č. 71 (Karel Neumann) č. 31 (Julie Hujerová) č. 57 (Wilhelm Neumann) byla z poloviny shozena. Také na stodole č. 122 (Josef Klamt) a mačkárně Eduarda Ullricha. Také u jiných domů byla okna vytlučena a vytrhána, elektrické vedení částečně zničeno. Síla větru, smršti, způsobila u hájovny a u vchodu do obory ohromné škody: staré silné lesní stromy po obou stranách cesty byly vyrvány z kořene, přeházeny přes sebe a tak byl vchod do lesa zatarasen. Také u přehrady a v jiných dílech polesí byly velké kusy lesa lámány. Na darech, včetně dřeva od lesní správy darovaného se sešlo 9721,70 Kčs. Na zasedání obecního zastupitelstva dne 25. 1. 1922 bylo usneseno přidat z obecní pokladny 3 000 Kčs a přidělit poškozeným takto: Julii Hujerové č. 31 – 5234 Kčs, Karlu Neumannovi č. 71 – 3500 Kčs, Wilhelmu Neumannovi č. 57 – 3500 Kč a Anně Hujerové č. 32 – 300 Kčs – Na zřízení telefonní pobočné centrály byla podle usnesení ze dne 7. 3. 1922 vypůjčena z okresní spořitelny v Liberci částka 13.000 Kčs s pětiletou amortisací. Výměna vrchního vedení primární sítě od č. 18 až k č. 115 byla podle rozhodnutí z 5. 5. zadána firmě Siemens a spol. – Protože obec je povinna zaplatit 75% skutečných výloh spojených se stavbou linky Jablonec – Bedřichov a již zaplatila 15.800 Kčs, doplatí se zbytek v částce 7 618 Kčs podle usnesení ze dne 9. 6. 1922 z obecních příjmů. – Znovuzřízení zříceného mostu u chudobince zadána za 6000 Kčs Antonínu Hannichovi. Proto bylo usneseno, aby na úhradu doplatku na telefonní linku a na zřízení mostu byla provedena vypůjčka 14.000 Kčs. – Podle úředního nařízení byly opatřeny v zasedání 6. 9. 1922 čtyři dvojjazyčné obecní tabule. – V listopadu 1922 byla pro zdejší obec zřízena zemskou komisí pro ochranu dětí a péči o mládež poradna pro matky, pro níž přidělila místní školní rada učebnu, která se uprázdnila zrušením jedné pobočky na škole. Tato místnost byla náležitě zřízena a vybavena. – Dne 15. 12. 1922 byl v Bedřichově přeměněn telegrafní úřad v telegrafní stanici s telefonní obsluhou a současně zřízena veřejná hovorna telefonní. – V zasedání dne 30. 3. 1923 bylo oznámeno, že péče o děti nezaměstnaných poukázala potřebné poživatiny pro zřízení polévkové kuchyně na 1 měsíc s částkou 300 Kčs na výlohy. Vařením byl pověřen hostinský Josef Hauser. – Pro péči o nezaměstnané byl sjednána u okresní spořitelny v Liberci výpůjčka 14.000 Kčs, když poukázala okresní správní komise v Liberci k témuž účelu příspěvek Kčs 20 480.-. – Od 1. 6. 1923 byla cena proudu na světlo snížena ze 4 Kčs na 3,60 Kčs, pro pohon motorů a topení ze 2 Kč na 1,80 Kčs. – O prázdninách 1923 byla opravena školní budova nákladem Kč 31 112 Kčs 17 h. Přitom byla zřízena komůrka, v níž byly umístěny hodiny, které tlukou půl a celé hodiny. To bylo zřízeno 26. 27. a 28. 7. 1923. Dodala je hodinářská firma Josefa Kohlera nástupci v Kraslici za cenu 7 800 Kčs. Náklad se zvýšil stavbou věžičky na 9400 Kčs. Dne 28. 7. byly hodiny převzety obcí. – Při obecních volbách konaných 16. 9. 1923 dostaly ze 715 odevzdaných hlasů strana německých socialistů 298 hlasů (8 mandátů: Josef Jahn, Antonín Simon, Eduard Streit, František Hiebel, Frant. Hirschmann, Antonín Streit 19(?)7, August Scholze 131, Ant. Ullrich); strana křesťanských socialistů 55 hlasů – 1 mandát (August Scholze č. 151) svaz zemědělců 71 hlasů – 2 mandáty (Wilhelm Hauser, August Stumpe), strana komunistická 211 hlasů – 5 mandátů (Josef Neumann, Ludwig Ullrich, Frant. Klamt, Rudolf Gärtner, Antonín Streit 185), strana živnostníků 80 hlasů – 2 mandáty (Robert Schaurich, Robert Klamt). Za obecního starostu zvolen Eduard Streit, náměstek Antonín Simon. Členové obecní rady: Wilhelm Hauser, Robert Klamt, František Klamt a Ludvig Ullrich. Pro rok 1924 byla upravena cena za světelný proud na 3 Kčs, na motory a topení Kčs 1,50. Na střední silnici byly v dolní straně vysazeny v měsíci květen 102 jasany. – Na pokrytí chudobince eternitovou krytinou, což provede za 10.000 Kčs Bernhard Luk (h?) ze Starého Harcova, na zřízení kolny tamtéž, což provede tesařský mistr Štefan Hübner z Rýnovic za částku 6800 Kčs a na nutné kamenické práce přitom za 1200 Kčs si obec vypůjčí 20.000 Kčs – O prázdninách byly nově upraveny schody před školou nákladem 1175 Kčs. – Čtvrtá třída zdejší školy byla opatřena parketami po obrácení staré podlahy, což provedla firma Gahler ze Staré Stráže. Poškozené tyče pouličního osvětlení byly vyměněny. – Dne 1. 9. 1924 opustil nadučitel Edmund Wohlmann naši obec, v níž působil plných 18 let, aby nastoupil na nové místo. Byla mu tedy uspořádána obecním zastupitelstvem, místní šk. radou a učitelským sborem slavnost na rozloučenou. Odcházejícímu byl podán vavřínový věnec a všemi řečníky byla oceněna jeho záslužná činnost ve zdejší obci. – V noci ze dne 11. na 12. 9 (4?) shořel domek č. 34 patřící Josefu Fleischmannovi. – Těžkou ránu dostala naše škola 30. 11. Tím dnem nařídila zemská školní rada zrušení definitivní 4 třídy, takže škola je od 1. 12. 1924 již jen trojtřídní. – Obecní knihovna, která dosud měla 117 knih, byla rozmnožen o 29 knih. – Dne 3. 12. v 10 hod. dopoledne ozvala se sirena. – dům č. 109, patřící Frant. Münzbergerovi, obchodníku smíšeným zbožím, vyhořel. – Dne 8. prosince uspořádala místní osvětová komise přednášku se světelnými obrazy „Putování pohořím Ještěd a Jizerskými horami.“ Přednášejícímu, známému cestovateli Frant. Hurichovi z Liberce, podařilo se četným posluchačům ukázati krásy naší otčiny Jeho krásné snímky a jeho poutavý přednes našly nadšený souhlas návštěvníků, kteří by bývali rádi poslouchali další jeho vzpomínky. Výlohy přednášky činily 224 Kčs 70 h a byly uhrazeny z rozpočtu.

Dne 22. 12. asi v 5 hod. dopoledne znovu byl volán dobrovolný hasičský sbor k pomoci. Dům č. 85 náležící Frant. Wildnerovi byl v plamenech. Protože dům stojí vysoko na svahu, nepodařilo se hasičům dopravit potřebné množství vody na místo požáru a tak dům shořel až na zdi. – Zima toho roku připravila pro naši obec zcela nezvyklou podívanou, vánoce bez sněhu. Při slunečném počasí putovali o svátcích jako v létě četní výletníci na hřebeny našich hor, aby se pokochali nádherným výhledem. Zvlášť hrůzný pohled naskytl se druhého svátečního dne návštěvníkům Královky, odkud bylo možno pozorovat toho dne velký požár trávy a kleče na svazích Kotle v Krkonoších. – Štědrý den přinesl naší školní mládeži potřebující pomoc příjemné překvapení. Při vánoční nadílce provedené místní šk. radou dne 22. 12. bylo rozděleno 15 párů obuvi, 5 párů papučí, 3 obleky a jiné věci. Mimoto každý žák dostal cvičky a vánočku. – Z vnitřních obecních záležitostí se ještě zmiňujeme, že kůlna u chudobince byla za 8850 Kčs (místo 6800 (6850?) Kčs). Za pokrytí střechy se vyplatilo 5029 Kčs (místo proponovaných 10.000 Kčs). Pro onemocnělého Roberta Streita bylo na útraty obce zakoupeno přímidlo (směrovačka). Pan August Strumpe – zahradník předal obci soukromou cestu vedoucí přes jeho pozemky (kat. č. 203/4 a 205/2) do vlastnictví, nyní je tedy tato cesta veřejnou obecní cestou. – Na závěr ročních historek budiž vzpomenuto ještě jednoho muže, který již nepatří k živým, ale s ním přechází do hrobu i kousek místní historie. Je to pod jmenem „školní Frantík“ (Schulerfrenzl) známý mistr zámečník Frant. Hiebel. Jméno „školní Frantík" (nebo „Frantík ze školy“) vysvětluje se tím, že byl vnukem dřívějšího nadučitele Hiebela, jenž si získal nesporně zásluhu o školství v obci. Frant. Hiebel byl také členem obecního zastupitelstva. Jeho pohřeb 11. 12. byl zajisté nejlepším důkazem úcty a lásky, kterým se těšil u spoluobčanů. Kronikářem byl obecním zastupitelstvem zvolen dosavadní zastupující správce školy Richard Fotr.